Článek
Na školském výboru převažoval názor, že výuka, učebnice, učební programy jsou věcí ministerstva školství, a nikoli tajných služeb. Což snad nakonec převážilo i ve veřejném prostoru. Ředitel BIS také během mediální kauzy postupně bral zpátečku a uvedl, že se jednalo jen o jakousi poznámku pod čarou a že mu šlo jen o to, aby se dal větší prostor výuce moderních dějin v našich školách.
Z hlediska kompetencí je to sice podobně relevantní, jako kdyby podnět podal třeba ředitel zoo nebo šéf činohry Národního divadla, ale celou kauzu považuji za uzavřenou – nechci se na tom točit. Věnuji však tento komentář moderním dějinám. Koneckonců moderní historie je můj koníček, dokonce jsem chtěl studovat obor matematika–dějepis, ale ten se vůbec neotvíral – tak jsem vystudoval a učil děti matiku a zemák. No nic.
Zaprvé se tedy úplně nejnovější dějiny ve školách moc učit nedají, protože se jedná ještě o politiku. O Masarykovi a Kramářovi a Národní demokracii a agrárnících už učit můžeme, o vzestupu hnutí ANO po roce 2015 asi dost těžko. Vůbec o čemkoli, co si ještě živě pamatují rodiče žáků, se učí špatně, protože to prostě ještě není jednotná „školní historie“.
Ale moderní dějiny jsou důležité. Protože jejich znalost nám pomáhá chránit demokracii a svobodu. Orientovat se ve světě dobra a zla.
Je smutné, když se třeba český ministr zahraničí Petříček naprosto neorientuje. Nechá se vozit po Ukrajině a na otázku na zdejší uznání banderovců coby válečných veteránů a bojovníků za nezávislost řekne, „že to je vnitřní věcí Ukrajiny“. Promiňte, ale genocida a etnické vraždění není vnitřní záležitostí žádného státu. Vztahy s našimi sousedy – Polskem a zeměmi V4 – by měly být jednou z priorit. Jak se takové vejšplechty asi poslouchají Polákům, kterých 100 tisíc banderovci (UPA) povraždili v roce 1943?
Ukrajinští nacionalisté za druhé světové války – fakt to není zrovna světlá kapitola moderních dějin. Bojůvky OUN (Organizace ukrajinských nacionalistů) po přepadení SSSR Hitlerem (1941) využily situaci, spoluobsadily Lvov (metropoli západní Ukrajiny) a vyhlásily samostatnou Ukrajinu. To by se dalo lehce (po zkušenostech se stalinským terorem, hladomorem a podobně) pochopit. Nicméně historickým faktem je, že okamžitě následovala „očista“, při níž bylo povražděno 8000 lidí, převážně Židů, Poláků a ukrajinských komunistů včetně žen a dětí. (Podívejte se třeba na úděsné fotografie týrání, mj. žen, z tohoto pogromu – zveřejnil v listopadu Reflex.)
Vraždění Židů, komunistů a Poláků Hitlerovi nikterak nevadilo – na řadě míst jeho Einsatzgruppen SS čile spolupracovaly s domácími vrahounskými bandami při „čištění prostoru“. Koneckonců největší brachiální zvěrstva se odehrávala právě v oblasti Polska, Litvy, Ukrajiny…
Vraždění Hitlerovi nevadilo, vyhlašování samostatné Ukrajiny ano. Dal zajmout novopečenou ukrajinskou vládu, přičemž někteří funkcionáři byli zastřeleni, jiní (včetně Stepana Bandery) internováni v koncentračním táboře Sachsenhausen.
Část OUN se orientovala na přímou spolupráci s Němci. Na brutalitu ukrajinské SS Galizien (Halič) máme černé vzpomínky a padlé mj. na Slovensku, kde pomáhala potlačovat povstání. Další otřesná svědectví se týkají tzv. Hi-wi (Hilfswillige – dobrovolníci) pomáhající ve vyhlazovacích táborech a ghettech východního Polska.
No a povstalecká UPA (Ukrajinská povstalecká armáda) se často označuje jako banderovci. Jejich temná hodina přichází zejména po obratu ve válce (1943), kdy se rozhodují etnicky vyčistit území Volyně a Haliče od Poláků. Vlna vraždění (žen, dětí, starců, všech) si vyžádala až 100 tisíc obětí. Podle polského Ústavu národní paměti (Instytut Pamieci Narodowej) není pochyb o tom, že zločiny spáchané OUN-B a UPA byly protipolskou etnickou čistkou charakteru genocidy.
Skoro půl milionu Poláků uteklo z Volyně i východní Haliče ve strachu o život.
Krvavá neděle 11. července 1943, kdy byli napadeni civilisté polské národnosti ve zhruba stovce lokalit – úděsné scény dětí přibitých ke stromům a vyhořelých, vyvražděných vesnic...
Fakt si nemyslím, že to je „vnitřní věcí Ukrajiny“. Rozhodně je to však součástí moderních dějin.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz
Nebo se z moderních dějin má učit jenom něco? Něco jo a něco ne?