Článek
„Žádám, abyste hlídali svou hranici před řezníky a mafiány. Používají čluny nevhodné k transportu lidí a je vaší povinností zamezit další tragédii! Apeluji také na našince, aby už nikdy na takovou cestu nepomýšleli.“
Ponechme stranou myšlenku, že spor Macrona s Brity nahrává neoblíbenému prezidentovi před volbami do karet a posiluje jeho napoleonský komplex.
Francouzsko-britská spolupráce u vjezdu do tunelu v Calais funguje hladce
Francouzsko-britská spolupráce u vjezdu do tunelu v Calais funguje hladce dlouhá léta a málokomu se podařilo proniknout do Anglie. Nyní to nemají
Francouzsko-britská spolupráce u vjezdu do tunelu v Calais funguje hladce dlouhá léta a málokomu se podařilo proniknout do Anglie. Nyní to nemají Francouzi lehké, musí hlídat sto kilometrů pobřeží a letošní fantastický
Francouzsko-britská spolupráce u vjezdu do tunelu v Calais funguje hladce dlouhá léta a málokomu se podařilo proniknout do Anglie. Nyní to nemají Francouzi lehké, musí hlídat sto kilometrů pobřeží a letošní fantastický úspěch pašeráků, k dnešnímu dni přeplavili 25 780 lidí proti loňským 8300,
přilákal do Francie zejména z Belgie a Holandska desetitisíce dalších zájemců.
Migranti mají proti pobřežním hlídkám početní převahu. Konflikt je ale
Migranti mají proti pobřežním hlídkám početní převahu. Konflikt je ale nesmyslný, oba státy mají společný zájem. Smrt studentky je pro Macrona
Migranti mají proti pobřežním hlídkám početní převahu. Konflikt je ale nesmyslný, oba státy mají společný zájem. Smrt studentky je pro Macrona tvrdá rána, davy příchozích znečišťují pobřeží a čím více migrantů odpluje,
tím více dorazí do země, nejen díky schengenskému prostoru, ale i odjinud. Francouzské hranice jsou propustné jako řešeto, loni měly úřady na krku téměř sto tisíc žádostí o azyl.
A co hůř, jako vždy se před volbami diskutuje hlavně o nezvladatelné imigraci, kterou už celá desetiletí všichni kandidáti slibují zastavit, a neděje se nic. Pokračuje, jako by to nebylo v lidských silách.
Neochota Francouzů přijmout migranty vylovené Brity (vymlouvají se na brexit, Británie už není s námi) je opravdu hloupá a poškozuje i Francii, neúspěch by pašerákům okamžitě zničil kšefty. Kolik lidí ještě musí zahynout, než si to prezident uvědomí?
Podívejme se ale na věc z poněkud širší perspektivy. Aniž bych chtěl bagatelizovat jedinou tragickou smrt, ročně zahyne ve Středozemním moři několik tisíc nešťastníků, tvoří ale malé procento ze statisíců, kteří se pokoušejí dostat nelegálně do Evropy, a proto další migranty neodradí. Jak známo, v západní Evropě se už dlouhá desetiletí vede o migraci zuřivá debata.
Je to spor realistů s idealisty, spor ideologie světa bez hranic s národními státy, lidských práv s právy občanskými, ale i konflikt liberální globální elity s obyčejnými občany. A protože má vládnoucí elita navrch, zůstává evropský subkontinent vůči nelegální imigraci nechráněný.
Podle nedávno vydané knihy oxfordského profesora právní filozofie Johna Finnise a advokáta Simona Murrayho, nazvané Immigration, Strasbourg and Judicial Overreach (Imigrace,Štrasburk a falešné soudy), hlavní vinu za otevřenou Evropu nesou soudci a advokáti lidských práv, kteří si obhajobou ilegálů pořídili lukrativní živnost.
Ženevská konvence o uprchlících (1951) uznávala suverenitu státu, avšak po založení Evropského soudu pro lidská práva (1959) se obrany běženců chopili ideologové nové doktríny nadřazené domácí jurisdikci, jako je kupříkladu „právo na ochranu, právo na soukromí“, a dokonce i na „rodinný život“.
Rozdíl mezi legálním a nelegálním přistěhovalcem se vytratil. Advokáti tak nahrávají pašerákům, umožňují de facto masovou imigraci a ovlivnili i část mladé idealistické generace, která běžence nadšeně „zachraňuje“. Britské vládě nezbývá než většinu migrantů přijmout (soudní spory běžně prohrává) a menšinu odmítnutých nebude mít kam poslat. Anebo vystoupit z jurisdikce Evropského soudu, na což nemá žaludek.
Podle autorů knihy liberální interpretace práv „nesmyslně nadřadila ochranu neobčanů nad rizikem vlastních občanů“. Nezapomínejme, že práva, zodpovědnost a zákony definují instituce státu svým občanům uvnitř svých hranic. Útok na hranice je také útokem na demokracii.