Článek
Americký archeolog, antropolog a historik Joseph A. Tainter napsal knihu „The Collapse of Complex Societies“ v roce 1988, česky kniha vyšla v roce 2009. I přes své relativní stáří kniha neztratila nic z hlubokého vhledu do podstaty kolapsu společnosti. Navíc stáří knihy zajišťuje, že jen těžko může někdo autora napadnout pro podjatost nebo jej obvinit ze šíření strachu nebo paniky.
Autor se zaměřuje na podrobné studium kolapsu různých rozvinutých společností. Hlavní teze knihy je velmi komplexní a pečlivě vyargumentovaná, ale dala by se shrnout do následující myšlenky.
To, co se uvádí jako příčiny kolapsů společností: epidemie, vpád barbarů, neúroda a podobně, nejsou ve skutečnosti příčiny, ale již důsledky neschopnosti složité společnosti reagovat na problémy. Základní myšlenkou je přirozená tendence společnosti tíhnout ke složitosti, aby byla schopná řešit čím dál složitější problémy. Struktura společnosti tak roste a stává se komplexnější. Díky své složitosti se vyvíjí. Pokud však složitost na problém nestačí, společnost se dostává do kolapsu. Kolaps nastává v neschopnosti stávající struktury společnosti problémy řešit a reagovat, ale už není možné ani chápat vlastní chod. A v tomto ohledu můžeme říct, že česká společnost kolapsem právě prochází.
Epidemie koronaviru nám ukázala, jak přesný popis Tainter nabízí. Na jedné straně konstatujeme, že velmi složité a technicky vyspělé společnosti byly schopny po několikaměsíčním tápání najít řešení a dostat situaci pod kontrolu. Příkladů je hodně: Singapur, Izrael, Hongkong nebo Jižní Korea a Japonsko. Tyto společnosti se systémem různých doplňujících kontrol anebo zvládnutým očkováním se však staly ještě složitějšími. Na druhé straně existují méně složité společnosti, které problémy řeší jinak a radikálněji. Jedním z důvodů úspěšného boje s virem v Africe je její demografie. Nejhorší případ je však ten náš.
Společnost v kolapsu, jakkoliv je vyspělá, se dostává pod tlak. Ten netkví jen v tom, že struktura společnosti není schopná se adaptovat na nové podmínky, ale její vlastní uspořádání se stává problémem samotným. Složitost a vyspělost společnosti tak působí v podstatě jako železná koule.
Dobrý příklad tohoto fenoménu můžeme pozorovat na boji s fake news. Naše složitá společnost vyprodukovala celé jedno odvětví na boj s fake news. Jejich potírání není již otázkou jen vládních agentur, ale i soukromý sektor se snaží radit, jak rozpoznávat pravdu od lži, nebo učí lidi kriticky myslet. Mnoho informací je zpochybňováno anebo velmi dlouho trvá validace jejich pravdivosti.
Nový složitý aparát fact-checkingu v podstatě selhává a znesnadňuje současnou situaci. Namísto řešení konkrétních reálných problémů se hodnotí, kdo měl anebo neměl pravdu a které mocnosti nebo zájmové skupině tato informace prospěla. Složitost přístupu k faktům nám dnes zabraňuje efektivně se rozhodovat. Problém se samozřejmě vyřeší návratem k jednoduchosti díky kolapsu.
Tainter je tedy shovívavý k politikům, jejichž společnost zažívá kolaps. Jednoduše řečeno: jsou bezmocní a na kolabujícím systému nemohou nic změnit. Čas, kdy se mohly provádět strukturální reformy, je dávno pryč. Kolabující systém nemůže v sobě najít obrodnou sílu, ale naopak pokusy o reformy ho jen urychlí. Problémy jsou hlubšího charakteru než politikova činnost. Velmi často se stává, že titíž politici snažící se řešit problém jsou jeho nedílnou součástí. Po každém kolapsu dochází dobrovolně či nedobrovolně k výměně politické garnitury jako celku. Můžeme si pouze přát, aby kolaps české společnosti přinesl oživení, a to nejen na poli politickém, ale především morálním, a pomohl s hledáním trvalejších hodnot. Ty pomáhají udržet směr i v nejisté době.