Článek
Příklad energií nám ukazuje, jak jednoduché je podlehnout naivním představám o liberalizaci trhu s životně důležitými komoditami. Navíc ani o klasickou liberalizaci v pravém slova smyslu nejde, a byla provedena spíše napůl.
Spouštěcím mechanismem byla vysoká cena elektrické energie a plynu. Odpověď na otázku, proč tak rychle vzrostla, je velmi složitá. Příčina nebyla jedna, šlo spíše o soubor desítek příčin. Mezi ně můžeme počítat: výkyvy ve spotřebě kvůli lockdownu, narůstající spotřebu díky zvyšující se životní úrovni po celém světě, zavření jaderných elektráren v Německu, špatné počasí, které mělo dopad na
výrobu energie z obnovitelných zdrojů (zejména z vodních elektráren), geopolitické napětí s Ruskem, které brání fixaci cen plynu na delší dobu a za výhodných podmínek, dekarbonizace evropské ekonomiky, ESG a další.
Právě složitost tohoto problému ukázala v celé nahotě naši neschopnost tyto problémy uchopit. Každý viděl ze svého úhlu pohledu jednu hlavní příčinu. Jednoho viníka, na kterého se dá svést vina za celé naše neštěstí. Dva nejvíc uvádění viníci byli, světe, div se, Rusko a Evropská unie. Pokud bychom měli na někoho ukázat prstem, měli bychom začít sami u sebe, protože viníky jsme hlavně
Právě složitost tohoto problému ukázala v celé nahotě naši neschopnost tyto problémy uchopit. Každý viděl ze svého úhlu pohledu jednu hlavní příčinu. Jednoho viníka, na kterého se dá svést vina za celé naše neštěstí. Dva nejvíc uvádění viníci byli, světe, div se, Rusko a Evropská unie. Pokud bychom měli na někoho ukázat prstem, měli bychom začít sami u sebe, protože viníky jsme hlavně my sami. Ve volbách se už dlouho nevolí podle dlouhodobého programu a strategie. Zároveň strany tyto strategie ani nenabízí, protože volič o ně nejeví zájem. Důležitá jsou krátkodobá řešení a líbivé slogany. Koncepce výroby elektrické energie a energetická soběstačnost jsou složité věci, o které se
zajímá jen pár lidí a odborníků. A většině bohužel nedochází fakt, že faktury za elektrickou energii platíme nakonec všichni.
Máte nakoupené energie, které prodáváte? Téměř stovka firem na dotaz ERÚ neodpověděla
V jednom krátkém komentáři nelze obsáhnout problém energetické koncepce, věnujme se proto krátce pouze krachu dodavatelů elektrické energie. Slabou útěchou pro klienty zkrachovalých českých dodavatelů je, že dodavatelé krachují napříč celou Evropou. Situace totiž vznikla kvůli legislativě Evropské unie.
V každé zemi EU funguje hodně malých dodavatelů elektrické energie. Mají společný velmi agresivní marketing, slibující nižší cenu energií než konkurence. Druhým společným znakem je, že tyto společnosti energii nevyrábějí, ale pouze distribuují, navíc v síti, která není jejich. Jak tyto společnosti fungují? Jednoduše hrají roli prostředníka mezi výrobcem energie a spotřebitelem. Jaká je jejich přidaná hodnota? Prakticky žádná. Tyto společnosti nemusí investovat do výrobních kapacit ani do obnovy a bezpečnosti elektrické sítě, stačí jen vyplňovat papíry a mít dravý marketing. Ale to není jádro tohoto podnikání. To je ještě víc absurdní. Alternativní dodavatelé nakupují od velkých výrobců, u nás například ČEZ, za fixní cenu. Ta je hluboko pod cenou tržní. Následně ji s přirážkou prodají klientům.
Jelikož však energie za fixní cenu je omezená a alternativní dodavatel chce vydělat více, nabírá další klienty. Aby uspokojil jejich potřeby, musí nakupovat energii na burze za tržní ceny. A to se vyplatilo pouze do té doby, než ceny vzrostly tak vysoko, že náklady na pokrytí dodávek převyšují výnosy z prodejů energie za
fixní cenu. Alternativní distributor tak musel zkrachovat.
Komu vděčíme za tento systém, který místo výrobců energie podporuje parazitní společnosti, které energie pouze předprodávají, navíc za fixní ceny? Tento systém vznikl na základě Evropské legislativy o liberalizaci trhu s energiemi. EU zákony donutila výrobce, ve většině případů národní, aby část své produkce museli prodávat za nízké fixní ceny alternativním distributorům.
Liberalizace trhu zní jako lákavé heslo, vidíme ale, že o klasickou liberalizaci nešlo. Nastavení kapitalistických podmínek by vypadalo jinak. Jak tedy nazvat skutečnost, že zákonem nařídíme výrobci energie jistou část produkce prodat přímé konkurenci, která ji bude prodávat pod cenou? Navíc v situaci, kdy výrobce nejenže produkuje dostatek energie pro celou populaci, ale dokonce ji
exportuje.
Jelikož se jedná o firmy se státní účastí, skutečnost, že pod cenou prodávají energii alternativním distributorům, místo toho, aby ji prodaly na trhu, nás všechny ochuzuje na dividendách, které by přišly do státní pokladny.
Pokud by alternativní společnosti prodávaly energii, kterou mají, za fixní ceny, nemohly by zkrachovat. Touha po větších ziscích je nahnala do pasti.
Nejde ale o pravý kapitalismus. Výsledek podle hesla „kapitalizace zisku, socializace ztrát“ by snad mohl být příznačný spíše pro socialismus.