Článek
Strana práce utrpěla nejhorší prohru od roku 1935 a ztratila řadu bašt, které držela po dlouhé dekády, dokonce i sto let.
Naopak konzervativci pod vedením Borise Johnsona slaví největší úspěch od dob Margaret Thatcherové. Johnson dokázal rozhádanou stranu sjednotit, když se zbavil poslanců, kteří hlasovali proti němu, což zrovna demokraticky nepůsobilo. Ale umožnilo mu to stranu vyprofilovat, takže její voliči jasně věděli, pro jaký program hlasují. Věděli, že jim Johnson slibuje odchod z EU, dokázal i převzít řadu labouristických témat, když slíbil zvýšení počtu zdravotních sester i vybudování čtyřiceti nemocnic.
Labouristům nepomohly ani snahy obrátit pozornost k možné privatizaci zdravotnictví. Jejich hlavním problémem bylo, že nedokázali zaujmout jasný postoj k brexitu. Část poslanců ho nechtěla, ale sázka na druhé referendum se ukázala jako fatální. Voliči nechtěli další odklady, navíc se mnohé bašty labouristů nacházely v oblastech, kde Britové hlasovali pro odchod z EU.
Předseda strany práce Jeremy Corbyn nejenže nedokázal zaujmout jasné stanovisko, ale také postrádal jakékoli charisma a staré marxistické poučky o nerovnosti, nespravedlnosti a rozevírajících se nůžkách mezi bohatými a chudými v době ekonomického růstu nepůsobily přesvědčivě, nemluvě o plánech na zestátňování. Hned sice odejít nemíní, ale do dalších voleb už stranu nepovede, jeho éra končí.
Johnson bude moci snadno splnit svůj slib, že zajistí odchod z EU, i když to bude mnohem složitější, než se zdá. Bude potřeba vyjednat ještě mnoho dalších dohod, což nebude nijak jednoduché a některé budou Johnsonovi ubírat na popularitě.
A britského premiéra čekají ještě další problémy, které se vynořily po volbách.
Pokud mluví o tom, že se mu podařilo sjednotit Velkou Británii, tak se mýlí. A nejde jen o početnou skupinu lidí, kteří hlasovali pro setrvání v EU. Opět se vynořila dělící linie mezi Anglií a Skotskem.
Vítězem těchto voleb nejsou jen toryové, ale také Skotská národní strana (SNP), i když přes padesát poslanců se nedostala. Její představitelé okamžitě dali najevo, že budou chtít druhé referendum o nezávislosti, nejlépe už v příštím roce. Předsedkyně SNP Nicola Sturgeonová už řekla, že Skotové nechtěli ani brexit, ani Borise Johnsona a chtějí o sobě rozhodovat sami.
Předsedkyně liberálních demokratů Jo Swinsonová, která neobhájila svůj poslanecký mandát, když ji o 149 hlasů předstihla Amy Callaghanová z SNP, měla pravdu, když varovala, že volbám dominoval nacionalismus na obou stranách, anglický projevující se ve snaze odejít z EU, skotský v touze po samostatnosti.
A je otázka, zda dokáže Johnson nějak skotský tlak otupit, když je pro Skoty symbolem toho, co nechtěli, zejména pokud se ekonomika zpomalí.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Navíc bude čelit napětí v Severním Irsku, protože zatím není jasné, jaký na ně bude mít dopad dohoda o brexitu. Mezi Irskem a Severním Irskem sice nevznikne pevná hranice, takže tam budou platit unijní pravidla, jenomže to může vést ke komplikaci při obchodování mezi Severním Irskem a zbytkem Británie. Problémem taky je, že po volbách oslabila probritská Demokratická unionistická strana: Do parlamentu se dostala republikánská Sinn Féin, která usiluje o sjednocení Severního Irska s Irskem.