Článek
Politická sjednocená fronta německých novinářů nepříjemnou pravdu nesnáší a zuřivě popírá. „Černobílý obraz islámské civilizace“ (Der Freitag), „ideologické pumy války“ (Stern), „apokalypsa“ (Bild), „názory nadřazené rasy“ (Süddeutsche Zeitung), „polarizuje“ (Die Welt) anebo „ekonom se tváří jako učenec islámu“. Politická korektnost liberální levice si paradoxně vzala antiliberální korán pod ochranu, každou kritiku obviňuje z rasismu a islamofobie.
Sarrazin se brání, že „není nijak obtížné pochopit ducha koránu a hadísy, islámské texty jsou často agresivní, zmatené, emocionální a vůbec nejsou abstraktní“.
Zajímavé na celém sporu je fakt, na který upozornil Thorsten Hinz v Junge Freiheit. Politici a média si s ním prostě nevědí rady. Krach integrace Turků a Arabů je po půl století obtížného soužití v Německu zřejmý a premisy Sarrazinovy kritiky lidé většinou uznávají, přestože jsou oficiálně nepřijatelné a musejí být stigmatizovány. „Občané nesmí vstoupit na zakázané a nebezpečné území.“ Vzniká tak napětí mezi oficiálním prolhaným tiskem (lügenpresse) a životní zkušeností.
Autor ve skutečnosti docela jednoduše a empiricky pomocí oficiálních statistik (které problémy spíš podceňují) dokazuje, jak muslimy jejich víra utvrzuje v sociálně negativním chování vůči nevěřící společnosti, v přesvědčení o jejich morálním nadřazení ostatním (sektářství), v pohrdání vzděláním, jak taková víra utlačuje ženy a zvyšuje agresivitu mladých mužů i kriminalitu. Poukazuje na šílenou a historickou hospodářskou stagnaci většiny muslimských zemí (bez vývozu surovin), ekonomicky negativní vliv muslimského patriarchátu a příliš vysokou porodnost, ale především zdůrazňuje povýšenost náboženského myšlení nad poznáním světa.
Důsledky doslovných božích příkazů neumožňují volnější interpretaci (byť se o to někteří snaží) a znemožňují sekulární demokracii a vládu.
Je typické a platí to i u nás, že se na kritiku islámu okamžitě sesypou specialisté či arabisté a tvrdí, že laik a k tomu navíc závislý na překladu, koránu rozumět nemůže. Podivné tvrzení, uvážíme-li, že většina muslimů neumí arabsky.
V hodinách komparativního náboženství jsem se kdysi učil, že je islám jednoduché náboženství prostých lidí. Alláh je osobnější, dá-li se to tak říct, než Bůh Izraele, nepodléhá logice morálky a jeho vůle je jako trám. „Pro západního člověka je (existencionální) pravda paradox, muslimům a bolševikům se jeví jejich víra jako jednoduchá univerzální samozřejmost, a proto ji chtějí každému vnutit. Jednoduchost vede k tyranii jednoduchého vládce, jednoduchá víra postrádá složitý organismus vlastní sebereflexe.“ (G. K. Chesterton)
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Máme se na co těšit, proud migrantů z Afriky se letos opět rapidně zvýšil, Španělsko hlásí poloviční nárůst, Řecko o třetinu, muslimská ghetta na západě zdárně rostou a s nimi i politické požadavky islamistů. Střední Evropu už opět čeká zápas o kvóty, které hodlá prosazovat Německo za svého předsednictví v příštím roce.