Článek
Pří sledování počtu útoků se nesmí zapomenout, že existuje i velké číslo teroristických útoků zmařených. O těch se ale záznamy příliš nezveřejňují. Celá situace by zřejmě byla horší.
Poslední útok, který se stal 3. října na pařížské prefektuře a stál čtyři lidské životy, by měl i přesto vzbudit náš zájem. Z mnoha pohledů se jednalo o jedinečný útok, který se od ostatních lišil v mnoha bodech. Naprostou novinkou je, že se jednalo o příslušníka bezpečnostních služeb. Atentátník Michael Harpon pracoval dlouhá léta jako informatik pro policejní zpravodajskou službu. Jednalo se tudíž o člověka s přístupem k citlivým informacím jako například adresy všech zaměstnanců policie. Útok proběhl přímo v pařížské centrále, která navíc monitoruje bezpečnost celého města. A oběťmi jsou policisté.
Otázkou je, jak je vůbec možné, že tento muž mohl pracovat pro policejní zpravodajskou službu, která monitoruje teroristy na francouzském území? To však není jediné pochybení, které by mohlo donutit současného francouzského ministra vnitra k zamyšlení nad setrváním ve funkci. Jistě by odpověděl, že se jedná o systémovou chybu z doby, kdy nebyl ministrem. Což je zčásti pravda, autorem současného systému skutečně není. „Pouze“ za něj zodpovídá.
Daleko vážnější pochybení je způsob, jak o celé události informoval francouzskou veřejnost. Ministr vystoupil s prohlášením, že se nejednalo o teroristický útok, který by měl něco společného s radikálním islámem, ale jednalo se o případ muže, handicapovaného muže, který byl ve své práci frustrovaný, a proto se rozhodl k tomuto zoufalému činu. O muži nebylo známo, že by měl blízko k radikálnímu islámu. Jistě řeknete, že ministr zachoval klasický kolorit, protože vládnoucí špičky vždy mají strach, aby reakce lidí nepřerostla v násilnou odvetu proti muslimům ve Francii.
Ministr se snažil uklidnit vášně a zůstat politicky korektní. Jenomže to se mu hrubě nepovedlo. Již půl hodiny před jeho tiskovkou totiž francouzská soukromá televize BFMTV blízká vládnoucímu hnutí tweetovala, že se jedná o možný teroristický útok, neboť atentátník se radikalizoval. Během tiskovky ministra však televize tento tweet smazala. Ale to bylo už pozdě. Brzy se totiž ukázalo, že útočník se radikalizoval před pěti lety. V práci se odmítal zdravit s ženami. Velmi často obhajoval muslimy ve Francii, kteří podle něj byli oběťmi současného systému. Jeho kolegové na něj nahlásili, že se vyjadřoval pochvalně o atentátech na redakci Charlie Hebdo. V oficiálních dokumentech o tom všem jsou záznamy. Navíc se v jeho telefonu našly zprávy, které si vyměňoval se svojí ženou před útokem. Informoval ji o tom, že si koupil nože. Na což ona odpověděla: „Jen Bůh tě bude soudit.“ Následná zpráva obsahovala výstižné Allah Akbar.
Zde právě začínají pochybnosti nad jednáním francouzského ministra. Možná na tiskovce nelhal, měl jen špatné informace. Ale jak je možné, že informace má soukromá televize dříve než ministr vnitra? Anebo ministr lhal. Mohl mít proto hned dva důvody: buď oblíbenou politickou korektnost, anebo (a to ještě horší) chtěl podpořit konspiracionismus. Podle častých prohlášení francouzské vlády boj proti konspiračním teoriím a fake news je v současnosti prioritou. Otázkou je, proč ministr v kontextu tohoto boje proti dezinformacím sám špatně informuje veřejnost. Ministra vnitra teď čeká pár horkých dní, kdy toho bude muset spoustu vysvětlovat. Patří k nejloajálnějším Macronovým mužům. Uvidíme, jestli jej loajalita zachrání v ministerském křesle.
Matěj Široký
Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.
V každém případě bude muset zahájit kontrolu radikalizace v policejním sboru. Francie se musí postavit čelem k problému a zjistit, do jaké míry jsou bezpečnostní složky infiltrovány. Již teď se objevily informace o patnácti policistech, u kterých je podezření k sympatiím k teroristům. Toto číslo bude ve skutečnosti daleko vyšší. Francouzská veřejnost a politikové by konečně měli připustit důkazy, že radikální islám přináší bezpečnostní problémy v jejich zemi. A ne řešit, že ten, kdo na tyto problémy poukazuje, je rozsévač nenávisti.
