Článek
Měl ohromnou výdrž a morální odvahu postavit se proti proudu převažujícího liberálního mínění a nadlidskou pracovitost i neuvěřitelné renesanční vědomosti, (vydal 60 knih a zdaleka ne všechny ze svého oboru politické filosofie, estetiky a kulturologie), napsal velkou knihu o ekologii, objemný slovník filosofických pojmů, knihu o víně, o lidském soužití se zvířaty, dokonce o Wagnerově hudbě, devastující kritiku Evropské unie a také pár novel a ta nejzdařilejší se odehrává v Československu, kam jezdil přednášet do bytových seminářů.
V Británii překážel progresivistickým revolucionářům, kteří v 70. letech zakládali ideologii politické korektnosti. Nenáviděli ho, nadávali mu, osočovali a nakonec mu bojůvky extremistické levice na londýnské Birkbeck College znemožnily přednášet estetiku. Nečetli jeho dílo, ale považovali ho za atavismus, ne-li za zlo, jako kdyby obhájce svobody projevu, lidské přirozenosti a klasického liberalismu v rámci konzervativní tradice hodlal zavést diktaturu či pogromy. Nemohli pochopit, že tak výjimečně inteligentní a vzdělaný člověk nesdíli šibolety levice a drží se překonaných hodnot minulosti. Měli ho za ničemu nebo za provokatéra.
Podezírám, že zuřili z výše svého nadřazeného moralismu a možná i proto, že na jeho precizní vyváženou argumentaci a kritiku jejich postojů intelektuálně nestačili. Scruton totiž za všech okolností hledal nejprve pravdivé jádro v názorech svých oponentů. Považoval konzervativní pozici z principu za neideologickou, (vytvořily ji dějiny a odpor vůči utopii) a pokud to jde, zaujímá jakýsi střet mezi dvěma extrémy.
V jeho vrcholném díle z roku (2014) „How to be a Conservative” (Co znamená konzervatismus) nám už samotné názvy kapitol ukazují, jak hledat pravdu padni komu padni – pravda nacionalismu, pravda ekologie, pravda socialismu, pravda kapitalismu, pravda multikulturalismu, pravda liberalismu, pravda konzervatismu a netřeba snad dodávat, že s žádnou z těchto ideologií v jejich celku nesouhlasil.
Snad jeho antropologii a politologii nejlépe vystihují tato slova: „Stát by měl být menší, než prosazují socialisté, a větší, než dovolují klasičtí liberálové. Vláda má zjevný účel zajistit vnitřní smír a vnější ochranu před nepřáteli. Společnost, má-li zůstat soudržná, musí být národní a loajální a to není možné bez sociální pomoci. Zároveň by ale stát neměl být univerzálním dobrodincem a regulátorem společnosti, jak by si přáli rovnostáři, protože hodnoty a oddanost společnosti vznikají v autonomních rodinách a skupinách zespodu, a nikoli nařízením státu seshora. Stát může do jisté míry rozdělovat bohatství, ale opatrně a úměrně ke společenskému souhlasu těch, co jej vytvářejí, protože mají právo na jeho podílu.”
Scruton podporoval brexit, ale nebyl žádný izolacionista. Jako každý vzdělaný člověk miloval kulturu celé evropské civilizace, mluvil francouzsky a německy a také poměrně slušně česky, pro nás měl totiž slabé místo v srdci (za vším hledej ženu!). Obdivoval český humor i skepsi, připadal si tu tak trochu doma. Českou hymnu považoval za jednu z nejkrásnějších.
Konzervativci celého světa jsou dnes ve smutku, sir Roger po sobě ale zanechal veliké dílo, zdůrazňoval vděčnost, zbožnost, noblesu i pět švestek obyčejných věcí života, jak by řekl Karel Čapek, čili rodinu, přátelství a domov. Nikdo se v obraně západní civilizace, jež se před naším zrakem hroutí, za posledních 50 let nevyjádřil lépe a inteligentněji.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
(Sir Roger Vernon Scruton zemřel 12. ledna ve věku 75 let.)