KOMENTÁŘ: Co je demokracie a svoboda? – Patrik Nacher

Samozřejmě každý z nás vidí a vnímá svobodu jinak. Někdo zdůrazňuje svobodu cestování, jiný svobodu vyjadřování, svobodu slova či svobodu vlastnit, podnikat apod. Základem všeho je pak svoboda volby. Máme třicet let po revoluci a nemohu se zbavit pocitu, že v některých pojmech nemáme jasno. Vezmu dnes módní a v poslední době hojně zmiňovaný termín – antikomunismus, antikomunista. Ten bych logicky v intenzivní podobě očekával hned po revoluci, v prvních letech po 1989, nikoliv třicet let po převratu.

A ono je to jaksi naopak. Tehdy jsme byli benevolentní a sametoví, nyní, tři dekády poté, jsme naopak drsní a nesmlouvaví. Dává to smysl? Podle mě nikoliv a sdělím, mimo jiných argumentů, proč. Opakem komunisty totiž není antikomunista, jak by se leckdo mohl domnívat, nýbrž demokrat. Alespoň za mě. A alespoň za mě je to veskrze logické. A být demokratem v demokracii jsme se učili právě ty první roky. Je to totiž onen demokrat, který je v protikladu ke všem totalitářům, je to demokrat, který ctí a respektuje odlišné názory, jinakost, vnímá svobodnou volbu jako nedělitelnou, ve volbách umí prohrát, aniž by výsledky zpochybňoval a unese i výhru, aniž by někoho ponižoval, demokrat nemusí souhlasit, ale umožní sdělovat i oponentní názory. Kultivovaně a beze strachu. Je to právě demokrat, který nekádruje lidi, nemoralizuje ostatní a nenálepkuje nositele jiných názorů, což se bohužel o antikomunistech dnes říci nedá.

Sdělit před rokem 1989 otevřeně a veřejně svůj názor, který byl „nepohodlný“, vyžadovalo velkou odvahu. Tlak a cenzura byly na denním pořádku. Existovala jen jedna oficiální pravda (někdy má člověk pocit, že je tomu tak i dnes). Avšak i díky odvaze těch, kdo v době totality, přes nebezpečí uvěznění a perzekuce, nemlčeli, žijeme dnes ve svobodné zemi. Československo se v listopadu 1989 zbavilo totalitního režimu a po jednačtyřiceti letech se vrátilo mezi svobodné demokratické země. Není to tak dlouho, co byly zveřejněny výsledky společného průzkumu českého Centra pro výzkum veřejného mínění a sociologických ústavů akademií věd ČR a SR. Z průzkumu vyplývá, že situace kolem listopadu 1989 je druhou nejpříznivěji hodnocenou událostí české historie za posledních sto let. Nepatrně lépe Češi hodnotí jen období první republiky. Pravda, zrodil se nový samostatný stát, náš stát. Na co být pyšnější, že? Těší mě, že 17. listopad je hned druhý. Vždyť právě v listopadu roku 1989 lidé vybojovali ztracenou svobodu.

Dnes vyrůstá již druhá generace. A obě generace znají zvonění klíčů jen z vyprávění. Generace, které si neumí představit, že by nešlo zveřejnit cokoliv, co si člověk myslel, že neexistoval internet, chytré telefony nebo že by toaletní papír byl nedostatkovým artiklem a existovalo takzvané podpultové zboží. Generace, které berou jako samozřejmost svobodu cestování, svobodu slova, demokracii a vůbec svobodu jako takovou.

Na druhou stranu je třeba se svobodou umět zacházet, svoboda není anarchie, svoboda neznamená, že si každý může dělat, co chce. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, většina by neměla válcovat menšinu, ale menšina by stejně tak neměla vydírat většinu. Nejsou a neměli by být vyvolení, kteří mají patent na svobodu a demokracii s tím, že ostatní je třeba v této oblasti vychovávat a dovzdělávat. I svoboda, kupodivu, vyžaduje určitou disciplínu, sebekontrolu a pokoru. I v dnešní svobodné společnosti je potřeba nezapomínat na hodnoty jako jsou solidarita, slušnost, úcta k druhým, loajalita, individualita, ale také zdravý rozum, chcete-li jinak, obyčejná soudnost.

Bez těchto atributů by byla společnost elitářská či egoistická na straně jedné, falešná nebo přehnaně hyperkorektní na straně druhé, v důsledku pak nefunkční a s viditelným deficitem demokracie a názorové plurality. Právě 30 let po revoluci si překvapivě musíme znovu opakovat, jaké jsou hodnoty svobody, demokracie a právního státu, a pokud někdo tvrdí (nebo se tak chová), že má na ně (či na jejich výklad) monopol, je to naopak příznak totalitního myšlení a přesvědčení o své výlučnosti a dokonalosti.