Článek
Od svého zvolení v červenci dosáhl premiér nemožného. Přes veškerá ujišťování z Bruselu, že je dohoda s předchozí vládou Theresy Mayové absolutně nedotknutelná, v poměrně krátké době vyjednal úmluvu mnohem kompromisnější ohledně hranice v Irsku a ústupek nejen na straně EU, ale především v postoji Dublinu.
Severní Irsko zůstane v britském pásmu nižších cel, bude mít technickou neviditelnou hranici na ostrově a nějakou tu byrokracii na moři se Spojeným královstvím, s nímž má nepatrný objem obchodu. Brexitové vládě se také podařilo zlikvidovat nenáviděnou klauzuli v původní dohodě, že Británie zůstane na „věčné časy” v regulačním režimu Unie. Přes všechny obstrukce a pokusy vzbouřeného parlamentu odchod z EU zmařit nebo alespoň oddálit poslanci v úterý dohodu v principu schválili, včetně všech konzervativních odpadlíků, a nenáviděná vláda bez většiny zvítězila o 30 hlasů.
Opozici se sice podařilo zmařit vládní rozvrh třídenního hlasování o jednotlivých kapitolách dohody a požádat EU o další odklad, aby Johnson nemohl splnit slib, že zajistí vystoupení do 31. října, „i kdyby měl zahynout v příkopě,” ale po vyjednané dohodě mu reputaci poškodit nemohou. Nejenže vymohl maximum a sjednotil svou stranu, uklidnil i leckteré přívržence setrvání, protože nehrozí obávaný tvrdý brexit. Politici Unie už také pochopili, že s novým premiérem nejsou žerty, dokonce proskočily zprávy o Johnsonově výhrůžce sypat byrokratické mašinérii EU písek do soukolí, a přestali věřit, že odchod Británie zastaví. Možná si i uvědomili, že ignorovat rozhodnutí referenda, jak ukázalo vítězství Nigela Farage do europarlamentu, není žádná výhra.
Odpůrci brexitu v Dolní sněmovně nyní v područí evropských politiků ztratili naději na dlouhý odklad, natož na možnost v EU setrvat. Spíš než pár měsíců dostanou na schválení těžce vyjednaného kompromisu několik týdnů. Kdyby totiž získali delší období, zvýšilo by se nebezpečí vystoupení Británie z EU bez smlouvy. V rozjitřené volební kampani před odchodem by vyhrocené zápolení konzervativců se stranou Brexit dohodu znemožnilo. Unie a zejména Němci na hraně hospodářské recese se takového vývoje dost obávají. Přestože je absurdní, aby opozice udržovala vládu, která nemůže vládnout, šéf labouristů Jeremy Corbyn Johnsonův návrh na volby 12. prosince odmítl.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Corbyn se ocitl v pasti. Britský premiér a politici EU se teď nacházejí na stejné straně barikády. Jakou šanci na výhru mají ale labouristé pod vedením staronového socialisty? Mají v plánu masivní zestátnění nejen monopolů (voda, plyn, železnice), ale i farmaceutického průmyslu, zvýšili by deficitní financování zadluženého státu, minimální mzdu i daně, zkrátili pracovní týden (32 hodin) a zavedli v průmyslu vládu odborů. Slibují zavést bezemisní ekonomiku do deseti let a otevřít hranice imigraci. I kdyby socialisté nakonec své plány rozředili, nadchnout mohou leda neznalou mládež. Mezi brexitem a Venezuelou nad Temží je volba většiny jednoznačná.