KOMENTÁŘ: Čemu se může politicky nezkušená Čaputová přiučit od Zemana – Jiří Pehe

Zeman se zřejmě kvůli obavám z politické nezkušenosti Čaputové nepřímo angažoval i ve slovenské prezidentské kampani, když přijal před druhým kolem slovenských voleb protikandidáta Čaputové, zkušeného politického harcovníka Maroše Šefčoviče. Při té příležitosti řekl: „Zamlouvá se mně každý, kdo se zabýval politikou, protože politika je řemeslo, které se člověk má naučit…Ten, kdo se politikou nikdy nezabýval, se mně nemůže zamlouvat, pokud zastávám tento názor.“

Jelikož český prezident sám sebe považuje ze velezkušeného politika, jistě mohl Čaputové nabídnout několik cenných rad během jejich setkání při návštěvě slovenské prezidentky v Praze, kam vedla její první zahraniční cesta. Překvapivě se ale držel zpět a z arsenálu svých pověstných mouder, která jsou nad naše chápání, vytáhl jen rádoby žertovný bonmot, že zatímco Čaputová je krásná a mladá, on už je jen krásný.

Můžeme se tedy jen domýšlet, jaké rady by Čaputová od tohoto velezkušeného politika mohla dostat, kdyby se rozhodl ji poučit. Kupříkladu, že ústavní zvyklosti jsou idiotské a že samotnou Ústavu má politicky zkušený prezident vykládat tak „tvořivě“, jak se mu to osobně hodí.

Nově zvolená, neboť nezkušená slovenská prezidentka je také podezřele slušná a uměřená, jak svým vystupováním, tak výrazivem, a téměř umanutě mluví o potřebě sjednotit slovenskou společnost. Zeman by jí tedy mohl poradit, že mnohem „zkušenějším“ přístupem je společnost rozdělit, a tu část, která mě nevolila a kritizuje mě, opakovaně urážet. Může přitom padnout i nějaké to peprnější slůvko.

A jelikož prezident nemůže být všude, zvlášť když není příliš doma na sociálních sítích, politicky zkušený prezident si opatří mluvčího, který zejména na sociálních sítích zvládne urážet oponenty s pomocí celé plejády hanlivých výrazů i svérázných interpretací politických událostí.

Když už je řeč o spolupracovnících politicky zkušeného prezidenta, nezkušená Čaputová by se rozhodně měla porozhlédnout po okolí svého českého kolegy. Kompetentnost, úcta k pravidlům hry, zákonům i prostá lidská slušnost jsou sice možná pěkné vlastnosti, ale politicky zkušený prezident by se daleko nedostal, kdyby se lidmi s takovými vlastnostmi obklopil.

Pokud Čaputovou snad příliš nebaví cestování, lze se u politicky zkušeného českého prezidenta přiučit i tomu, že s pomocí výroků zpochybňujících spojenecké závazky a takových výkladů různých mezinárodních krizí, které jako by vypadly z kremelské propagandy, se notně zredukuje počet pozvánek jak k cestám do západních zemí, včetně Bílého domu, tak i počet západních politiků navštěvujících Slovensko.

Tento výpadek lze samozřejmě kompenzovat opakovanými výlety do Číny s údajným cílem propagovat zájmy slovenských podnikatelů – nejlépe těch, jejichž firmy jsou registrovány v daňových rájích mimo Slovensko. Zároveň přitom lze na mezinárodních fórech pořádaných Čínou propagovat v přítomnosti státníků, z nichž většina pochází z různých diktatur, čínskou geopolitickou expanzi v podobě tzv. Hedvábné stezky, jakož i zájmy čínských firem, jako je kontroverzní Huawei. Přitom všem se během těchto cest lze také samozřejmě přiučit tomu „jak stabilizovat společnost“.

Jelikož toto vše by se nemuselo části slovenské společnosti líbit, bude dobře, když si Čaputová po vzoru zkušeného českého prezidenta opatří pravidelný televizní pořad v menší televizi, jejíž úslužný majitel a moderátor v jedné osobě jí bude nahrávat svými návodnými otázkami na slovní „smeče“, kterými snadno vyřídí své hlavní kritiky coby čučkaře a lumíky. A přitom ještě bude moci říci leccos zábavného o všeobecně známé blbosti novinářů i mnohých dalších blbů, kteří práci politicky zkušeného prezidenta, jemuž v českém případě nesahají ani do půli jeho pověstné hole, bezdůvodně kritizují.