Článek
Symbolickým propojením předlistopadového disentu, listopadových manifestací 1989 a současnosti byli včera na Václavském náměstí dva řečníci, Václav Malý a Jiřina Šiklová. Z úst někdejší bojovnice proti normalizaci na demonstraci proti neonormalizaci zazněla podle mě nejdůležitější slova mnohatisícového shromáždění. Vyzvala účastníky, aby šli za pár dnů volit do Evropského parlamentu. Na závěr její slova zopakoval hlavní organizátor demonstrace Mikuláš Minář.
Minář sice také vyzval Andreje Babiše k televiznímu duelu, ale vteřinu po této výzvě bylo jasné, že ji Babiš nepřijme. Vzápětí to premiér potvrdil zde. Minář je pro něj pan Nikdo, Mr No name. Babiš použil argumentaci, kterou jako první uvedl do oběhu Václav Klaus a od něj ji převzal Miloš Zeman.
Šikovný politik by mohl Minářovy výzvy využít, sejít se s ním ve studiu a buď vlídně, anebo drsně předvést, že na něj idealistický, leč nezkušený student v této sféře prostě nemá. To by tu ale musel být politik, nikoli fantom vyhnaný marketingovými prášky, který bez nich v přímém přenosu vypadá jako béčkový pouťový bavič.
Aktivně se zapojil do vysvětlení pozice Hradu vůči demonstrantům prezidentův mluvčí zde. Zeman to má jednoduché: jeho už nikdo ze smrtelníků sesadit z prezidentské sesle nedokáže, tak mu mohou být tyto projevy nespokojenosti části občanů naprosto ukradené. A to ještě více než v roce 1999, který zmínil jeho mluvčí, kdy se Zeman jednou provždy přesvědčil, že ho výkřiky a výzvy z ulic neohrozí. Protože lidí na náměstích je na to málo, a politické šachy, na kterých záleží, ovládá lépe než jeho protivníci.
Babiš je v jiném postavení. Doposud může zůstávat v klidu. Má za sebou zdaleka největší volební podporu, která mu dovoluje tvářit se jako hodný strýc. Takže zdánlivě dobrosrdečně mává rukou nad kratochvílemi dětí, které ještě nepobraly rozum a chodí se vyhulákat s plakáty, na kterých ho nešetří. Ví, že svoji moc má jistou a že není postavena na občanech, kteří odmítají být ovčany, ale na jiných lidech, jejichž zástupce lze spatřit od 13:25 minut a zvláště od 26:50 minut zde.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Babiš by se cítil zasažen jen v případě, že by ANO v evropských volbách neuspělo. Toto už by nemohl přehlédnout stejně bohorovně, jako přehlíží demonstrace. Evropské a předtím ani senátní volby, na rozdíl od voleb sněmovních, samozřejmě nejsou tím druhem hlasování, od něhož se odvozuje moc vlády. Knokaut to být nemůže. Ale za jistých okolností může jít o knokdaun.