Článek
Ponechme stranou, že jakékoliv změny v poměru evropských rozhodnutí, která se přijímají jednomyslně versus kvalifikovanou většinou, by vyžadovaly změny v základních smlouvách EU. A jelikož takové změny by musely odsouhlasit všechny členské státy, zacházejme s touto Babišovou vizí „tvrdě a nekompromisně“– tedy jako s předvolebním blábolem.
Pokud jde o změny ve způsobu, jakým EU proplácí peníze těm členským státům, které jsou kvůli své nižší ekonomické vyspělosti ještě pořád mezi čistými příjemci, některé z nich (třeba změny v zemědělské dotační politice) by se také neobešly bez jednomyslnosti. V jiných oblastech by se teoreticky mohlo podařit dosáhnout změn „pružněji“, jenže proč by měly země, z jejichž daní se evropské fondy především generují, dovolit, aby někdo, jako je Babiš, rozhodoval ve své zemi bez jejich dohledu, na co jsou peníze utráceny?
Současný složitý systém schvalování projektů financovaných z evropských peněz sice není ideální, ale opatrnost, která je do něj zabudována, má svoje hluboké opodstatnění. Už proto, že většina fondů jde do zemí, které demokracii budují teprve několik desetiletí a míra korupce v nich často dalece převyšuje evropský průměr. Lze si tudíž jen těžko představit, že by evropský Západ posílal peníze vládám takových zemí bez specifického určení a dohledu.
Nejzajímavější na Babišově ofenzívě je ale skutečnost, že si zřejmě vůbec neuvědomuje, že právě on je v EU možná tím posledním premiérem, který by měl na EU tlačit, ať nám umožní rozhodovat si o tom, jak evropské peníze utratíme. Vždyť všichni ostatní evropští politici vědí, že je Babiš vyšetřován v kauze Čapí hnízdo, která se netýká ničeho menšího, než je zneužití evropských peněz.
Evropská komise pro změnu brzy zveřejní výsledky auditu, který provedla v České republice kvůli podezření, že holding Agrofert, který dostává nemalé evropské dotace, profituje z toho, že jeho bývalý majitel, premiér Babiš, využívá svého politického vlivu, aby mu takříkajíc umetal cestičky k evropským penězům. Nezdá se, že by na EK udělalo velký dojem Babišovo ujišťování, že se převedením Agrofertu do svěřeneckého fondu od svého podnikatelského impéria odstřihl.
Ale i kdyby nebylo konkrétních Babišových problémů, EU by nám jen těžko dala volnější ruku při určování toho, jak utratit evropské peníze, už proto, že u nás podle výročních zpráv Transparency International a dalších organizací panuje i navzdory mírnému zlepšení nadále vysoká míra korupce. Pokud by Brusel přestal „strkat nos“ do toho, jak a na co evropské peníze utrácíme, byla by to téměř jistě pozvánka k další korupci.
České orgány činné v trestním řízení přitom mají v posledních letech už tak dost práce s četnými kriminálními kauzami týkajícími se rozkrádání evropských fondů. Kdyby Babiš čněl nad touto dosti temnou hladinou českého rybníka jako vzor čistoty, který, jak se sám vykresloval při vstupu do politiky, přišel vyčistit Augiášovy chlévy od korupce a klientelismu, možná by mu v EU přinejmenším někdo naslouchal.
Jenže český premiér je v očích EU součástí problému, nikoliv jeho řešením. Jeho silácká gesta vůči EU možná udělají dojem na jeho voliče, ale lze se obávat, že evropský západ ho většinově vidí podobně jako německá veřejnoprávní televize ZDF. Ta Babiše nedávno přirovnala k dotačním podvodníkům z Balkánu a jmenovala ho jako jednoho ze tří politiků z východní Evropy, kteří si z evropských fondů udělali bankomat pro sebe, svoji rodinu či vlastní politické cíle.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).