Článek
Předseda ODS Petr Fiala připomněl na víkendové programové konferenci své strany poučku: „Zatímco levice lidem rozdává ryby, naše filozofie je rozdávat lidem udice.“ Udici ale každý nepřijme. Někdo se s ní nenaučí zacházet a ani za to nemůže, protože se takový narodil. Dalším to přijde zbytečné, když se jinde rozdávají ryby. A část lidí si myslí, na základě zkušeností rodičů a prarodičů, že dodávky ryb jsou povinností státu.
V každém případě jsou legitimní jak ryby, tak udice. Od toho jsou ve společnosti politické strany s odlišným programem. Úskalí číhají na ty s levicovým i na ty s pravicovým programem. Ale co čert nechtěl, právě pozorujeme nespokojenost s rybami více než nespokojenost s udicemi.
Ministryně práce a sociálních věcí a nová místopředsedkyně ČSSD Jana Maláčová, která je tváří politiky ryb, se dostala do prekérní situace zde. Samozřejmě že se nevzdává a slibuje, že najde peníze na nové dodávky. Jenže naráží na postoj hnutí, kterému by se za dávných časů určitě přezdívalo hegemon. ANO je proti.
Když se sociální demokraté rozhodovali, jestli půjdou do vlády s Andrejem Babišem, nakonec převládl názor, že svrab a neštovice, které stranu sužují, se spíše podaří vyléčit, když bude partaj viditelná, bude se v kabinetu bít za lepší podmínky pro své voliče a tím je přesvědčovat, že se jich zastane líp než Babiš. Tedy že nabídne ryby ve větší slevě.
Jenže hned po vystoupení Jany Maláčové na nedávném sjezdu ČSSD, v němž se pochlubila, že se tato taktika daří, přišlo okřiknutí od šéfa firmy zde. Není příjemná pozice služebníka, kterému pán situace dává veřejně sežrat, že je takhle malý. A ukazuje se, že stačí jedno škobrtnutí, a už se píšou rozhněvané dopisy: „Jak to, že ryby nejsou pro všechny?“
Nelze přitom ani tvrdit, že z této situace vychází jako úplný vítěz Andrej Čaulidi Babiš. Lidi, nebo alespoň část těch, kteří ho vynesli na současné výsluní, se zlobí i na něj. Komu je tedy líp, když zrovna jim ne?
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Jak se všechno opakuje. „Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem, tak se všichni najedli do sytosti. Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb. A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.“ A jak u obdařených lidí dopadl, když divy došly? Takto zde.