Článek
Výroky prezidenta Miloše Zemana o BIS se bude zabývat na uzavřeném jednání senátní výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Předseda Pavel Fischer jej svolal na 18. prosince. Dlouhá řada prezidentových výroků a činů vyvolává odpor té části společnosti, které vzkázal, že má pět let držet ústa. Příčina Zemanova chování není mysteriózní.
Odkazuji na Puškinovu Scénu z Fausta v Malých tragédiích zde. Stručně: „Ach, proč v duši mé je žal, proč nenávistnou cítím nudu? Své lačnosti zde oběť zřím – už nasytil se hlad můj chtivý – zřím na ni s hnusem bezděčným...“
Zeman se již pomstil všem, koho považoval za strůjce své potupy v roce 2003. Poddajnost velké části společnosti, která s jásotem vítala i vyložené lži a dvakrát ho zvolila na Hrad, ho mohla přivést do blízkosti Nietzscheho úvah o nadčlověku.
Své voliče, ale i zbytek společnosti, která není s to ohrozit jeho plány, by mohl vnímat à la Nietzsche: „Urazili jste cestu od červa k člověku, a leccos ve vás je posud červ. Kdysi jste byli opice, a i nyní je člověk opice – více než kterákoli opice.“ Jelikož se jen z nudy žít nedá, mohl by dlouhou řadou výroků a činů těm impotentům pod sebou stále dokazovat, že může cokoliv – a oni nic.
Bylo by možné se rozčilovat nad tímto přístupem, pokud by se vzal jako berná mince? Moje odpověď zní: Nikoliv.
Existují dva základní nástroje, jak může společnost vyjádřit hrubou nespokojenost a nesouhlas se zvoleným politikem v jakkoli vysoké funkci. Jeden právě předvedly žluté vesty ve Francii. Prezident Emmanuel Macron neplkal nic o tom, že ulici se neustupuje, ale rovnou ustoupil. Na ulici bylo příliš mnoho lidí, aby si s tím mohl dovolit zahrávat coby údajný nadčlověk.
V Česku se nic takového stát nemůže pro laxnost. Detailní návod, který nabízí mimostranická levice zde, je vyloženě minoritní.
Druhý nástroj se postupně připravuje k použití v USA, kde zrají podklady pro impeachment čili odvolání Donalda Trumpa, dalšího maníka, který se vidí jako nadčlověk. Čerstvým doplňkem je dopis 44 bývalých demokratických a republikánských senátorů (ano, i těch z Trumpovy strany), v němž v podstatě vyzývají Senát, aby zachránil demokracii před nebezpečným prezidentem.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
I u nás je možné odvolat hlavu státu zde. Senát by to mohl iniciovat třemi pětinami přítomných. Ale potřebuje souhlas tří pětin všech poslanců. Tady by se to nejspíše zaseklo. Pak by platilo: Nenadávej na Zemana, když máš pokornou většinu.