Očima Saši Mitrofanova: Ať žije politická nekorektnost!

Kdyby mi pan J. K. (celé jméno znám) nepsal své maily, musel bych si ho vymyslet. Stále mě totiž poučuje, co je správné.

Nejdříve napsal, že netřeba nic měnit na režimu, který v zemi zavedl Andrej Babiš. To jsem ještě bral jako názor, na který má plné právo. Pak ale přišlo poučování, jak mám chápat fotbal, a nakonec, jak mám chápat Rusko. V obou případech přitom neměl vlastní názor, jen citaci jiných.

Rád mluví za „většinu společnosti“. Ta ho určitě zastupováním nepověřila, ale podobný typ byl již v různých podobách mnohokrát popsán. Příbuzní pana J. K. jsou například kadet Biegler, poručík Dub, Dušan Jasánek, a především Karel Humbl zde.

A když mě poučoval, jak mám chápat Rusko, je namístě připomenout, že v této velké zemi je logicky také víc pitomců než v Česku. Tamní chytří lidé s nimi mají letité zkušenosti. Ilja Ilf zmiňuje ve svých zápiscích „tvář, jež nejeví vyčerpanost z mentálního úsilí“. Poslední žijící klasik ruské literatury Michail Žvaněckij napsal větu, která se stala mým krédem: „Přeš-li se s idiotem, existuje pravděpodobnost, že on v tu chvíli dělá totéž.“ Ať žije politická nekorektnost!

Bulat Okudžava tomuto tématu věnoval písničku, kterou jsem se pokusil přeložit:

„Anton Pavlovič Čechov jednou řekl,

„Anton Pavlovič Čechov jednou řekl, že chytrý se rád učí a pitomec rád učí.

„Anton Pavlovič Čechov jednou řekl, že chytrý se rád učí a pitomec rád učí. Tolik pitomců jsem za svůj život potkal,

ať už mi konečně někdo řád propůjčí.

Pitomci zbožňují pochodování v smečce.

Pitomci zbožňují pochodování v smečce. V čele kráčí jejich šéf, poctivec a dříč.

Pitomci zbožňují pochodování v smečce. V čele kráčí jejich šéf, poctivec a dříč. Jako kluk jsem věřil: jednou se poštěstí,

nebudou už pitomci, ufrnknou všichni pryč.

Ach ty touhy klučičí, jaká to byla chyba,

Ach ty touhy klučičí, jaká to byla chyba, kam mě to zavál ten hloupoučký dětský sen.

Ach ty touhy klučičí, jaká to byla chyba, kam mě to zavál ten hloupoučký dětský sen. Příroda na mě kouká a mírně se ušklíbá…

Nic mi asi nedošlo, snil jsem naivně jen.

Chytrý je rád sám a stále chodí do kolečka,

Chytrý je rád sám a stále chodí do kolečka, cení si samoty své a uzavírá kruh.

Chytrý je rád sám a stále chodí do kolečka, cení si samoty své a uzavírá kruh. Chytit ho lze snadno, to bude pěkná tečka.

Brzy je pochytají, nezbude ani ťuk.

A když všechny pochytají, přijdou ty doby,

A když všechny pochytají, přijdou ty doby, které nepopíšeš, ba ani jejich část.

A když všechny pochytají, přijdou ty doby, které nepopíšeš, ba ani jejich část. S chytrým jsou potíže, pitomec je pro blby.

Průměr by bodl. Kde ale vzít ho a nekrást?

Pitomcem být je výhodné, je to však otrava,

Pitomcem být je výhodné, je to však otrava, chytrým být je fajn, ten ale facky dostává…

Pitomcem být je výhodné, je to však otrava, chytrým být je fajn, ten ale facky dostává… Příroda nekouká vlevo ani vpravo.

Průměr si v závětří čekání dopřává.“

Chce-li se někdo pokochat originálem, může zde.

Pitomci vždy byli, jsou a budou, je to jako střídání ročních období. Zle je, když se z nich dělá hlavní pilíř moci.