Článek
Jednotliví poslanci se liší. Je pár pravdomluvných a odvážných, kteří se nebojí říci veřejně, že chtějí přidat. V Blesku se s tímhle PR dostal pan Pávek ze STAN hned na druhou stranu a určitě si nijak nepomohl. (Ale podle mě ani neuškodil.) Velká většina ostatních by rovněž radši víc, ale nechtějí o tom mluvit. Je také řada poslanců, kterým je to úplně jedno, vydělávali (či ještě vydělávají) v soukromém sektoru víc. Patřím k nim, ale jsou tam i mnohem bohatší lidé. Je naopak řada poslanců, která nikdy nepracovala či za pár korun a i současný plat je pro ně královský. K tomu se ještě vrátím.
Z hlediska poslaneckých klubů chtějí přidat Piráti o 10 procent a navrhli k tomu zákon. SPD chce mzdy zamrazit úplně a ostatní kluby chtějí automat – nějaký násobek čehosi, myslím mezd ve státní správě. Klub ANO to chce většinově taky, ale nakonec bude hlasovat podle toho, jak se vyspí předseda vlády a co poradí mediální poradci.
Já celou věc, trochu tradičně, vidím úplně jinak.
Lidi totiž, a zcela oprávněně, štve přece to, že si poslanci rozhodují o platech sami sobě, ne ta výše. Budou vytočení, i kdyby se odhlasovalo 29 500 Kč. Mne to taky štve a zařekl jsem se, že o tom hlasovat nikdy nebudu ani nahoru, ani dolů, ani nikam. Celý život, když se jednalo o mé mzdě či odměnách, jsem chodíval za dveře.
Proto jediná věc, o které jsem ochoten hlasovat, bude zákon, že mzdy poslancům určuje ministr financí či kancléř Sněmovny, zkrátka někdo jiný.
A opět odlišný názor mám i na tu výši poslaneckých mezd. Víte, vlevo za mnou sedí poslanec, profesor Ventruba. Neurochirurg, který desítky let operuje děti s nádorem v mozku a tak. A jistě krom slušného platu vydělal spoustu peněz v zahraničí, v zemích, kde pomáhal zakládat podobná špičková nemocniční centra a podobně. Je to už pán na prahu emeritury, mám ho moc rád. U řečnického pultu skoro nevystupuje, ale hlasuje vždy s rozumem a rozvahou, a kdyby byli všichni jako on – nemáme třicet dalších kravských zákonů. Kdyby měl mnohem vyšší poslanecký plat, aby si třeba mohl jít sednout do Sněmovny už ve čtyřiceti a ne až skoro v sedmdesáti – bylo by to pro republiku mnohem lepší.
Ale na druhé straně máme řadu poslanců, kteří nikdy nepracovali, jen někde dělali aktivisty, vysírali v akademických senátech a podobně. Tak tady je to zase úplně vše opačně.
Podpořil bych proto zákon, že poslancem by se mohl stát jedině člověk, který už má celé čtyři roky předplacené na daních. Pokud by řvali, že je to protiústavní, pak o mzdách poslanců ústava nic neříká. Ať se tedy počítají podobně jako důchodcům podle dosavadní práce. Tedy lidé, kteří pracovali pro republiku a odvedli miliony na daních – ať mají klidně strop 150 tisíc měsíčně, aby si šli do Sněmovny vůbec sednout. Kdežto lidi, co zatím pro republiku neodpracovali nic – tumáš průměrnou mzdu 25 000 a hlasuj. Asi tak.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz
Dneska si poprvé i budu číst komentáře pod článkem. Pokud budou souhlasné, že to je fér – vezmu to zítra na klub.