Článek
Namísto toho se nám však žije dobře, obchody jsou plné, města spíše bezpečná, příroda krásná, počasí přívětivé. Tak pracujeme méně a užíváme si. A taky řešíme dílem kraviny a dílem nebezpečné věci. Na Titaniku se tančí.
Uplynulý týden ve Sněmovně je toho krásným dokladem. Nejprve schváleno, aby každý, kdo má kašlíček a rýmičku, nemusel jít do práce a měl placené i první tři dny nemoci. Ale lidé si platí (povinně) nemocenské pojištění pro případ, kdy se stane něco vážného (třeba půl roku marodění), aby měl pracovník a jeho rodina zajištěný příjem. Nepojišťujete se na to, že budete mít jednou za rok rýmu a buď půjdete do práce (musíte či chcete), nebo to doma vyležíte.
Poté prosazena myšlenka, že sport má problémy – a ty se vyřeší tím, že vznikne úřad, který doposud neexistoval. Republika má mraky úřadů (často úplně nesmyslných), řekněme „x“, a teď budeme mít „x+1“. Na těch x úřadech o dotacích do sportu rozhodovali bafuňáři, politici a další zlosyni, kdežto na tom „x+prvním“ úřadě to teď budou rozhodovat andělé, sportovci a další síly dobra.
Nakonec jsme přijali (já byl tedy třikrát proti) evropský fiskální pakt, tedy další krok k přijetí měny euro, kterou drtivá většina českých občanů nechce. A mají recht. Ale že prý jsme v Evropě zase poslední, kdo neratifikoval a co by si o nás mysleli... V debatě jako čertíci z krabičky vyskakovali po každé kritice poslanečtí aktivisté nové „evropské platformy“ a okřikovali nás. Platformu vede poslankyně Pekarová-Adamová, která je evropsky uvědomělá. Za mého mládí se říkalo „politicky zanícená“.
Je otázkou, kolik tohodle všeho ještě republika vydrží. Jestli by se neměla zaměřit spíš na vážné problémy. Co se státním dluhem? Jak to bude s důchody systémově? Nebo třeba zda budeme o potřebě technického vzdělávání jen kafrat, ale skutek utek a náš vysokoškolský systém připomíná švédský stůl, kde si každý cokoli nabere. Využívá ho čím dál více mladých lidí (často už ani ne moc mladých) a stát jen, jak dojná kravička, přisype každoročně nějakou tu miliardu navíc, aby se stůl prohýbal – ale on je sakra přesto furt skoro vyjedený, nikdo neřeší, kdo všechno si tam může nabírat a taky proč.
Pokud bychom to mysleli vážně, musíme přece udělat zhruba tyto kroky:
1) Stanovit roční počty studentů na oborech, které stát chce podpořit. Například tedy 3 kunsthistoriky, 300 strojních inženýrů, 300 chemických inženýrů, 200 lékařů...
2) Poctivě oratingovat univerzity a podpořit ty nejlepší. Čili třeba 2000 studijních míst pro ČVUT v jeho nejlepších oborech, skoro nula pro obskurní lokální univerzitu...
3) No a zejména tato (daňovými poplatníky placená) místa určit pro nejlepších 20 % středoškoláků ve státní maturitě (čeština, matika, cizí jazyk).
Čili chudí a nadaní studenti by vesele studovali, bohatí a nadaní také. A všichni ostatní, a ve všech méně podpořených oborech, by mohli vesele studovat také, ale za svoje. Studenti by se už na střední více snažili, univerzity by se snažily alespoň v některých oborech být v republice ve špičce. Řada lidí, kteří studovat vědní obor skoro nemůžou – by šla pracovat a platila daně – vedli by patrně spokojenější život. Vzdělávání by kopírovalo potřebu či okamžitý zájem státu. Mělo by to vliv i na nižší stupně škol.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz
Anebo nebudeme dělat nic a necháme to vše vyhnívat. V příštím týdnu to vypadá spíš varianta za b). Na programu máme stejnopohlavní manželství a jeho „ukotvení“.