Článek
Lidi taky vedro různě snáší. Někomu zas tak nevadí. Pro někoho je to děs. Někdo to má objektivně horší. Když bydlíte pod střechou. Taky paneláky líp čerpají vedro a pak se přes noc moc nezchladíte (bydlel jsem třicet let, většinu života, na sídlišti). Chudáci staří lidé nebo maminka sama s postonávajícím děckem, nebo maminky v očekávání – ti nikam nemůžou a jen se doma pečou. Ale asi nejhorší mi přijde být uvězněný na dálnici, kde není 34 stupňů, ale 38, kamióny mají puštěné motory a klimatizace. Smradlavý horký vzduch. Slunce nad hlavou. A vy tam tři hodiny čekáte, třeba s dětmi nebo tak. O tom chci dneska napsat.
Byl jsem totiž očitým svědkem masového kolapsu na hradecké dálnici v pátek.
Zaprvé tedy, nechci být staromilec, ale nepamatuji takové množství oprav, uzavírek, zavřených silnic, ulic, semaforů. Tam, kde byly v Praze dva semafory na nějakém úseku, je dnes deset. Tam, kde byly dva pruhy, je jeden, a jeden malej pro cyklisty. Já jsem cyklista vášnivej, ale jet třeba ze Strašnic do parlamentu na kole, je opruz – pruh nepruh. Moc radosti to cyklistům nepřinese, autům ubere polovinu prostoru.
Na všech silnicích první třídy rostou jak houby po dešti kruhové objezdy (já vím, mají je ve Francii). To je sice pěkný, že Franta, co jede v městečku pro rohlíky odbočí doleva jako pán, ale hlavní tah stojí. Když jedu domů do Pece pod Sněžkou – nemůžu jet přes Mladou Boleslav, protože je zavřená hlavní silnice – most u Svobody nad Úpou/Mladé Buky. Takže přes Hradec a v Jaroměři to díky kruhákům stojí vždycky. Tam i zpátky.
Zavírají se i normální silnice. Schválně zkuste jet třeba z Prahy do Benešova. Dálnice (zúžení) někde za Říčanama z obou stran stojí. 20-40 minut popojíždění. OK, tak pojedu po starý benešovský. Všude kruháky, prudce se rozvíjející zástavba – byty jsou v Praze tak drahé, že se chudáci všichni stěhují 15km za město. Sem. Je tu nová pražská čtvrť, jen bez tramvají a metra a infrastruktury. Ale nějak jedete (ranní špička opačným směrem bude určitě jiné kafe), když tu náhle – silnice za Novou Hospodou uzavřena. Ne nějaké semafory nebo zúžení – natvrdo. Silnice není. Uhnete tedy na Týnec nad Sázavou, tudy jsem jezdíval na rodičovskou chalupu k Táboru na kole – romantika, údolíčko. Ale v Týnci je dopravní situace asi taková, jako když tudy ustupoval wehrmacht. Půl města za mostem vypadá jak archeologické naleziště – přes semafor tam ze tří stran na štěrk najíždějí auta. Dopravní kolaps. Furt v televizi melou, jak schází lidi dělnických profesí, kde berou ty desetitisíce lidí na všechny tyhle opravy každý třetí ulice ve městě, každýho třetího kilometru dálnice?
Promiňte, jako starší člověk si musím hlídat, abych se dostal k pointě – zpět k té zácpě na dálnici.
Jel jsem z Krkonoš do Prahy a už před Trutnovem rádio Černá Hora hlásilo, že se převrátil kamión na 13. kilometru směrem na Hradec a že to stojí 10 kilometrů. Tak jsem zbystřil, aby nezavřeli dálnici třeba i z druhé strany, až to budou vyprošťovat, a bedlivě sledoval Radiožurnál a všechna dopravní zpravodajství. Asi za hodinu a půl jsem tedy v protisměru místem projížděl a vypadalo to hrozně – nekonečná kolona. Odstavené kamióny si dávaly přestávku naštorc přes vozovku. Nikdo nikam nemohl. Vedro k padnutí, lidi venku z aut.
Zácpa se táhla přes deset kilometrů. Auto má tak pět metrů a něco, každé šesté je kamión (cca 25 metrů). Řekněme, že na 60 metrech je šest vozidel. 10 m na jedno. Dva pruhy, takže dvě auta na 10 metrů. V každém, dejme tomu, v průměru dva lidi. 4 lidi na deset metrů. Na těch deseti kilometrech tak bylo uvězněno zhruba 4000 lidí. Tak na tři hodiny, možná víc. No a co mě zarazilo totálně – zezadu do téhle hrůzy najížděli další chudáci. Hodinu a půl potom, co jsem to slyšel v rádiu – takže třeba tři hodiny od nehody. A nikdo neuzavře dálnici?
Mně to hlava nebere. Lítáme do kosmu, meleme kraviny o digitálním Česku, všude máme miliardy semaforů a tohle neumíme řešit? Já vím, že ministr dopravy psal asi diplomku o něčem jiném, ale já jsem během té cesty viděl několik policejních aut. Dva sofistikované úsekové systémy na identifikaci řidičů, co se jim to z kopečka rozjede na 57km/h. Na každém mostu dálničním – automatické systémy na kontrolu mýtného. Číhající celníky, co už přesedli z dodávek do rychlých automobilů. Dvě soukromá a jedno státní rádio vysílaly o dopravní zácpě.
Mně to hlava nebere. Lítáme do kosmu, meleme kraviny o digitálním Česku, všude máme miliardy semaforů a tohle neumíme řešit? Já vím, že ministr dopravy psal asi diplomku o něčem jiném, ale já jsem během té cesty viděl několik policejních aut. Dva sofistikované úsekové systémy na identifikaci řidičů, co se jim to z kopečka rozjede na 57km/h. Na každém mostu dálničním – automatické systémy na kontrolu mýtného. Číhající celníky, co už přesedli z dodávek do rychlých automobilů. Dvě soukromá a jedno státní rádio vysílaly o dopravní zácpě. Vždyť být to v devatenáctém století – tak by to asi poslali telegrafem a zřízenec by v čepici šel točit klikou a spustit závoru na Černém mostě a tu dálnici zavřít, aby do té pasti lidi nejezdili. Já vím, tenkrát nebyly dálnice a auta a lidská práce byla levná. Ale teď snad zase pokročila ta technika. Aspoň jsme na to tak hrdí.
Ale nějak mám pocit, že na výběr daní, pokut a buzeraci jim to funguje super. Na to ostatní často jak v devatenáctém století.