Článek
Zítra oznámí vedení ČSSD, zda se členové v referendu rozhodli vstoupit do vlády. Jde o svazek s Andrejem Babišem a komunisty, kteří budou formálně za bukem, ale fakticky kladou podmínky už teď. Jinak prý odpojí přístroje, na kterých bude kabinet existenčně závislý. Vedení, zdá se, má jasno zde.
V politické vládě by ČSSD poprvé neměla roli tahouna, ale ocásku. Vraťme se v čase, třeba nám minulost napoví, proč k tomu došlo. Co se psalo o soc. dem. před 25 lety, 15. 6. 1993? Velice málo. Nové vedení v čele s Milošem Zemanem bylo ve funkcích teprve tři a půl měsíce. Místopředseda Václav Grulich oznámil, že partaj sestavuje stínovou vládu. Pavel Dostál se přimlouval za to, aby i ČSSD jednala se sudetskými Němci, protože mezi nimi byli také sociální demokraté.
Strana byla v opozici a zároveň na vzestupu. Měla totiž přirozený elektorát. Jednak to byli občané, kteří se cítili cizí na oslavě v režii Václava Klause. Pak to byli občané v zásadě s podobnými pocity, a přesto se tyto dvě skupiny lišily. Prvním vadilo, že jim Klaus bere jistoty, které měli za komunistů. Druzí si vydělat dokázali, ale štítili se Klausova agresivního egoismu. Ve vedení strany měly obě skupiny své favority: postupně se rodila „svatá trojice“ Zeman, Buzková, Gross.
Co se dělo před 20 lety, 15. 6. 1998? Vrcholila kampaň před mimořádnými sněmovními volbami. Předseda ODS Václav Klaus vzkázal Miloši Zemanovi, že od ODS nemůže očekávat tolerování případné menšinové vlády ČSSD. Předseda ČSSD Miloš Zeman prohlásil, že je připraven odstoupit, pokud sociální demokracie nebude schopna sestavit vládu. Předtím ale spolu jednali.
Výsledek známe. Opoziční smlouva otevřela cestu do údolí ztráty iluzí. Ukázala, že sliby a nesmiřitelný boj neznamenají nic, jde-li o získání moci. Přesto se ČSSD ještě dlouho držela nahoře. I proto, že stále dokázala lákat nejen a především pevné jádro, ale i část městských liberálů. Triky byly občas vynalézavé jako v letech 2002 a 2004 zde.
Všechno ovšem má svůj konec. Míra zapálenosti sociálních demokratů (spolu s dalšími politiky) pro moc a prebendy připravila jejich voličské pevné jádro na příchod Andreje Babiše, který za a) uměl líp slibovat, za b) měl víc peněz a za c) se tradovalo, že už si nahrabal dost, takže si nepřihraje státní prachy do vlastního hnízda. Městské liberály mezitím vyhnali sociální demokraté sami. A zůstali u snědeného krámu s tváří nateklou do zvláštní podoby zde.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Jak se říká, v nouzi Andy dobrý.