Článek
Začněme podmínkou, že ANO nesmí ČSSD ve vládě přehlasovávat, zejména společně s komunisty a hnutím Svoboda a přímá demokracie. Jenže parametry toho, co se rozumí „přehlasováním“, je téměř nemožné definovat.
ANO, KSČM a SPD mají dohromady 115 hlasů, takže ANO by stačilo, aby se 14 jeho poslanců, včetně třeba samotného Babiše, postavilo při hlasování o konkrétním zákonu do role těch, kdo koaliční smlouvu dodržují, ale marně se snažili přesvědčit zbytek poslaneckého klubu, aby je následoval. Jelikož Ústava nadřazuje svědomí každého poslance stranické disciplíně, bylo by pro ČSSD těžké veřejnosti prodávat názor, že ANO porušilo jako celek koaliční smlouvu.
Druhá podmínka z dílny ČSSD zní, že člen vlády, který byl nepravomocně odsouzen, musí odejít z vlády. I kdyby ji Babiš navzdory svým výhradám přijal, nic to neznamená, protože může po případném nepravomocném odsouzení argumentovat, že Ústava, která stojí nad koaliční smlouvou, mu nic takové nepřikazuje.
Může dokonce poukazovat na to, jak postupovala ČSSD, když se Bohuslav Sobotka v minulé vládě pokoušel odvolat jeho. Tehdy, jak si mnozí vzpomenou, Babiš i prezident Zeman argumentovali, že koaliční smlouva Sobotkovi nic takového neumožňuje. Jenže nakonec Zeman musel po několika obstrukcích Sobotkovi stejně vyhovět, protože právo premiéra odvolat ministra je zakotveno v Ústavě, a stojí tudíž nad koaliční smlouvou.
I Babiš by po případném prvoinstančním nepravomocném odsouzení v kauze Čapí hnízdo mohl argumentovat, že jeho závazek z koaliční smlouvy, že odstoupí, stojí „právně“ níž než jeho ústavní právo dál vládnout.
Ještě absurdnější je podmínka, že celá vláda musí podat demisi, pokud z ní odejdou sociálně demokratičtí ministři. Babiš to může ČSSD klidně slíbit, protože pokud by k odchodu ČSSD z vlády došlo, může i v tomto případě argumentovat, že Ústava stojí nad koaliční smlouvou. Může klidně doplnit vládu o ministry z ANO, a vyjedná-li zároveň s SPD výměnou za nějaké výhody, že okamurovci nebudou hlasovat pro případné vyslovení nedůvěry vládě, může klidně vládnout dál s jednobarevnou vládou ANO. Těžko přitom předpokládat, že by se prezident Zeman přidal v takovém konfliktu na stranu ČSSD.
Shrneme-li to, ČSSD má poté, co už jí ANO splnilo její požadavek, že chce mít pět ministerstev, včetně vnitra, buď možnost přijmout spoluvládnutí s Babišem bez dalších podmínek, anebo jednání ukončit. Nechala se zatáhnout do hry, v níž nyní drží všechny trumfy Babiš.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
A vše už teď hraje proti ní. Pokud totiž Babiš podmínky ČSSD přijme, může je, jak už bylo řečeno, klidně porušit, ať už jsou v koaliční smlouvě napsány jakkoliv autoritativním jazykem. A pokud je nepřijme, a ČSSD kvůli tomu ukončí jednání, padne vina za nezdar koaličních jednání především na ni.