Očima Saši Mitrofanova: Bouře Adriana a dobrotivá nemehla

Primátorka Prahy Adriana Krnáčová dosáhla velkého uznání. Stala se jednou z postav z lidových vtipů. Vedle Zemana, Babiše, Klause, Kalouska a Pepíčka. Je vděčným terčem, protože za dobu v čele hlavního města usilovně pracovala na tom, aby s ní byla spojena sbírka bizarností.

Nezapomenutelní byli debilové, kteří podle Krnáčové mohli za nesrovnalosti v tunelu Blanka zde. Kdyby to nestačilo, lidovou oblibu by pojistili „zpovykaní Pražané“, kterým nevoní stav dopravy v hlavním městě. A na závěr přišlo od primátorky vyjádření na dotaz LN ohledně jejích dalších politických plánů (předtím říkala, že by ráda na podzim kandidovala do stejné funkce znovu): „Mám hodně nominací a už mě přestaňte otravovat. Když budu mít potřebu vám něco sdělit, zcela jistě vám zavolám.“

Nakonec tato laskavá a komunikativní žena pár hodin poté skutečně sdělila, že už do čela Prahy kandidovat nebude. V tu chvíli vypadl tunel Blanka a v hlavním městě nastal dopravní chaos. Asi se probrali debilové. Ale lidový humor ihned našel jiné vysvětlení: „Krnda na odchodu vypla Blanku.“

Nepochybuji o tom, že hodně Pražanů by bylo schopno vyjmenovat příznaky, podle kterých metropole za doby vládnutí současné koalice nevzkvétá. Ostatně stačí návštěva sociálních sítí a vyhledání příslušného tématu. Bouře mívají ženská jména a ta Adriana za sebou zanechává Prahu značně poznamenanou. Nebylo by ale fér jen pálit ostrými na tento terč, aniž bychom si připomněli, jak se na střelnici vůbec ocitl.

Stalo se to jen proto, že Andreji Babišovi v rozhodujícím okamžiku před minulými volbami došli lidi. Jedničkou pražské kandidátky ANO měl být původně bývalý primátor Jan Kasl. Nebyl. Náhradnicí se měla stát podnikatelka Martina Schopperová. Nestala se. Krnáčová byla k dispozici a chtěla: „Jsem přesvědčená, že i pražský magistrát se dá řídit profesionálně a transparentně, ve prospěch občanů Prahy.“ Těch zpovykanců nevděčných.

Následně došlo k úkazu, který by byl na místě v ústavu pro rekonvalescenty po mozkových příhodách, ale odehrával se ve volbách do magistrátu hlavního města, v nichž rozhodovali hrdí měšťané. Krnáčová si šla pro vítězství bez zbytečné programové zátěže, jen s řadou videoklipů a billboardů, například zde. A vyhrála! Prý v okamžiku jejího vítězství vytekla v moskevském mauzoleu Leninovi z oka slza dojetí. Tolik si přál, aby stát mohla řídit každá kuchařka!

Dnes stojí za to připomenout jiný tehdejší billboard ANO zde. A dodat, že dobrotivá voličská nemehla to doposud umožňují. Budou podzimní volby v Praze prvním krokem k vystřízlivění z řepkového opojení?