Článek
Včera premiér Andrej Babiš řekl: „Česká republika přistoupí k vyhoštění tří pracovníků ambasády Ruské federace. Jsme pevnou součástí západního bloku, o tento krok mne požádala osobně britská premiérka Mayová. A když nás spojenec požádá o pomoc, máme mu vyjít vstříc. Rusové překročili veškeré meze, když prohlásili, že jed novičok, použitý k útoku ve Velké Británii, mohl pocházet z Česka.“
O pár hodin později zveřejnil Hrad zprávu, že prezident ukládá BIS, aby zjistila, zda se na území ČR nevyvíjel nebo neskladoval nervový plyn novičok. Prezident tak zpochybnil důvěryhodnost klíčového tvrzení předsedy vlády, na němž Babiš postavil rozhodnutí o vypovězení špiónů.
Kdo v této věci slouží vlastní zemi a kdo nahrává cizí mocnosti, pro kterou je Česko jako součást NATO nepřítelem, rozluští každý soudný člověk sám. Babiš udělal rozhodný krok k potvrzení své pozice jako proevropského premiéra s pevným euroatlantickým zakotvením. Proti čemu ale byla namířena zkoordinovaná akce EU s vyhoštěním ruských špiónů?
Kauza Skripal se stala poslední kapkou v dlouhé řadě snah Kremlu vměšovat se do záležitostí euroatlantických zemí. Expanze je tradiční metoda ruských vládců v situaci, kdy doma jdou věci od deseti k pěti a chybí vůle a schopnost je řešit. Co se teď v Rusku odehrává hned po Putinově reinstalaci do prezidentského křesla, je otřesné. Za všechno si přečtěte čerstvou původní glosu zde nebo reportáž zde.
Chaos, tragédie, bezmoc, neschopnost, arogance úřadů. Putinovi fanoušci v Česku, především ti, kteří toto všechno vědí, a přesto snahám Kremlu u nás pomáhají, jsou hanební. Jenže ostatní mohou položit otázku: Dobře, není to stát, který bychom měli mít jako příklad. Ale jak se to týká bezprostředně našich životů?
V době, kdy v Kemerovu hynuly děti, kterým nedokázal nikdo pomoci, vysílala ruská státní televize debatu o tom, že Rusko musí být silné, aby se ho ve světě báli, protože velmoc se prý neurčuje úrovní ekonomiky, ale tím, že může zničit zeměkouli. Pak vrchní Putinův propagandista Vladimir Solovjov dodal, že jakmile bude mít Rusko znovu své vojenské základny ve východní a střední Evropě, stanou se okamžitě tamní země jejich přáteli a spojenci zde.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Ruský básník Arsenij Tarkovskij (otec režiséra Andreje Tarkovského) končí jednu ze svých básní slovy: „Když nám byl tehdy osud v patách // Jak blázen s břitvou v ruce.“ Putin naštěstí není osud. Ale stát proti němu tváří v tvář a jednotně, to je to nejmenší, co lze udělat, aby se jeho bláznivé plány nenaplnily.