Očima Saši Mitrofanova: Rekviem za hrdou levici s mozkem a srdcem

Od roku 1991 jsem se setkal se stovkami lidí v politice a komunikoval s ještě větším množstvím voličů. Za tak dlouhou dobu z vás vyvanou případné předsudky, že hodnota člověka se určuje tím, zda je pravicového, nebo levicového smýšlení. Záleží vám jen na tom, jestli čerpá životní energii z radosti ze svých úspěchů a úspěchů jiných lidí, anebo zda ho pohání vzrušení, že může někoho naštvat nebo zranit.

Pracovně jsem se ale víc zabýval nekomunistickou levicí. S KSČM je to jasné už nějaký pátek a teď plněním náročných úkolů, které zajistilo současné vedení v čele s Vojtěchem Filipem, došlo k tomu, že kdyby komunisté byli opravdu komunisty, museli by sami sebe odsoudit jako renegáty levice.

Nevím, nakolik je jejich dnešní členstvo orientováno v dějinách vlastního hnutí, ale naposledy byl tak vydatným pomahačem třídního nepřítele Roman Malinovskij, bolševický poslanec ruské Dumy před rokem 1917 a zároveň agent carské tajné služby. Nynější KSČM na to navázala pohárem Horká láska k Babišovi s třešničkami místo malin.

Mně však o komunistické voliče nejde. Kvůli dlouholetému pozorování ČSSD si dopisuji s řadou čtenářů, ať přímo z této strany, nebo jejími dosavadními voliči, a vím, že nejde o popírače demokracie, ale o lidi, kteří by rádi viděli v zemi sociální smír a menší sociální rozdíly. Neváhám o nich říci, že mají mozek a srdce. Jedním z nich je pan J. H., jehož dnešní dopis mě k této úvaze vyprovokoval.

Píše, že jeho představa ČSSD jako hrdé demokratické levicové strany je minulostí a že příště ji volit nedokáže. Vadí mu, jak dnešní představitelé soc. dem. poníženě krouží kolem Andreje Babiše, aby jim dal místa ve vládě. Podle něj se strana změnila k obrazu arogance, konfrontace a mstivosti Miloše Zemana a už nemá svoji čest. „Dnešní její vůdci ji pohřbívají zaživa. Přitom jim jde jen o ně samé, nikoli o voliče a dobré jméno České republiky,“ píše pan J. H.

Funkcionáři ČSSD často argumentují tím, že lidé v hospodách si myslí něco jiného a že toto jsou jejich praví voliči. Jistě, každá partaj je svého štěstí strůjcem. Chce-li soc. dem. stavět na hospodě místo na vzdělané střední třídě, do které se pan J. H. sám řadí, samozřejmě může. Už teď zaznívá od některých jejích funkcionářů výzva: „Je čas nakopat pražské kavárně prdel!“.

My mezitím poslechneme rekviem za hrdou levici s mozkem a srdcem. Suplovat ji bude Babiš – bude líp.