Článek
Protože Putin zůstává u moci, je zřejmé, že se kremelská politika v příštích šesti letech příliš nezmění a Rusko bude dál nepříjemným protivníkem harašícím zbraněmi, který se bude snažit využít každé příležitosti ve svůj prospěch. Putin se bude dál snažit všemi způsoby vrátit Rusku roli supervelmoci a bude se nadále pokoušet ovlivňovat politiku na celém světě, jak jsme to v posledních letech viděli. Vzhledem k tomu, jak rychle Rusko modernizuje své ozbrojené síly a jak se uchytilo v Sýrii a chovalo na Ukrajině, to moc příjemné vyhlídky nejsou.
Pořád je ale lepší, když Rusku vládne silný Putin, než kdyby v této jaderné mocnosti zavládl chaos jako v devadesátých letech. To by sice ruská hrozba oslábla, ale je otázkou, kdo by se v zemi chopil moci a jak by jednal. Situace by nemuseli využít jen oligarchové, kteří by si zemi opět rozparcelovali, ale také kavkazští radikálové. Těžko si lze představit horší scénář než v chaosu se zmítající přezbrojené jaderné Rusko v ekonomickém kolapsu, ze kterého utíkají statisíce obyvatel a kde útočí teroristé.
Putinova jasná výhra vytváří dojem, že se ani žádné volby nemusely konat, zvláště když jediného opozičního kandidáta Alexeje Navalného k volbám ani nepřipustili, protože byl jednou odsouzen. To bylo hloupé, protože Navalnyj pro Putina žádného soupeře nepředstavoval. Jeho videa poukazující na nezřízené bohatství premiéra Dmitrije Medvěděva i vicepremiéra Sergeje Prichoďka, který si užíval na jachtě hliníkového krále Olega Děripasky v doprovodu luxusní prostitutky, sice sledovaly milióny pobouřených lidí, většina Rusů si je však dobře vědoma, že se nikdy neměli lépe než za Vladimira Vladimiroviče, i když zlaté doby růstu z počátku nového tisíciletí jsou už minulostí a Rusko jen obtížně vybředává z krize. Putinovi jsou zavázáni a jako patriotům jim dělá dobře, když prezident ukazuje, že se Rusko přece jen přibližuje bývalé pozici velmoci.
Byť byly výsledky předem jasné, volby stály za pozornost, protože leccos o Rusku vypověděly. Jasně ukázaly, že Putin žádného skutečného protivníka Rusku nemá, nacionalista Žirinovskij byl vždycky figurka k popukání a teď je navíc opršelá. O roli komunistů svědčí, že kovaného Gennadije Zjuganova vystřídal zemědělský velkopodnikatel Pavel Grudinin. Doby slávy má za sebou i liberální ekonom Grigorij Javlinskij, který kdysi vedl hnutí Jabloko, a bohatá moderátorka Xenija Sobčaková jen dokázala sjednotit voliče proti sobě.
Zajímavý je i fakt, že Putina nenominovala žádná strana, ale kandidoval sám za sebe a po zemanovsku říkal, že žádnou kampaň ani nevede. Ukazuje to, že i Rusko trápí problém slábnoucí role stran, které jsou u občanů neoblíbené.
Pro budoucnost je to vražedná kombinace. Putin je hegemonem, který je osamocený. Nejsou okolo něj lidi, kteří by jej snadno vystřídali. Situace je o to vážnější, že v Rusku neexistuje tradice soupeřících stran, kdy vyčerpanou vládnoucí nahradí opoziční.
Putin může mít podobně jako mnozí jiní silní vůdci pocit, že nikdo není lepší než on. Mandát nezávislého kandidáta působí silněji, takže nelze vyloučit, že by se mohl pokusit změnit zákony, protože na další rošádu jako v letech 2008 až 2012, kdy si na čtyři roky prohodili s premiérem Dmitrijem Mevděděvem funkce, už nebude mít čas. Za šest let mu bude jednasedmdesát.
Může následovat aktuální trend, kdy si silní vůdcové zajišťují moc do konce života, čínský prezident Si Ťin-pching si prosadil, že může být volen do funkce opakovaně, i když omezení mandátu na dvě období bylo zavedeno právě v obavách, aby se nezopakovaly lapsy z dob dlouhé vlády „neomylného“ velkého kormidelníka Mao Ce-tunga.
I turecký prezident Recep Tayyip Erdogan v posledních letech podniká všechny kroky, aby zemi změnil v prezidentskou republiku a měl garantováno, že zůstane u moci, jak dlouho bude chtít, což je cesta do pekel, protože každý, kdo není pod tlakem začne ztrácet pružnost a dělá víc chyb, k čemuž přispívá i stáří.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Hlavní otázkou následujících šesti let proto je, zda se Putin pokusí najít za sebe nástupce tak, jak to udělal před ním Boris Jelcin, když si vybral jeho. Pokud to neudělá, může vše, co dokázal, vzít čert, protože Rusko se propadne do chaosu vyvolaného bojem o moc.