Článek
Zdeněk Ondráček odstoupil z funkce předsedy sněmovní komise pro kontrolu GIBS. Účastníci pondělních demonstrací v jedenácti městech to přivítali jako důkaz, že tlak veřejného mínění není prázdné slovo. Kauza obnovila ve společnosti staré téma vztahu ke komunistické straně.
Zvláště v den 70. výročí data 25. 2.1948 znělo ve veřejném prostoru mnoho hlasů lidí, kteří nikdy neodpustí komunistům fatální zásah do rodinné historie. Chápu tyto lidi. Ani já jsem se o zločinech komunismu proti lidskosti nedozvěděl jen z knížek. Přesto jsem po listopadu 1989 vítal šanci na tlustou čáru pro bývalé členy KSČ, kteří svou minulost přehodnotili a nechtěli by návrat.
Vydrželo mi to dlouho, skoro až do roku 2014. A pak to skončilo. KSČM hlásala vystoupení z NATO a místo toho záruky bezpečnosti České republiky od trojice států ve složení Rusko, Čína, Írán. Zrovna od Ruska, které poslalo zelené mužíky na Krym, aniž se zajímalo o mezinárodní právo.
Čeští komunisté se stali plamennými obhájci kremelské politiky. To už vůbec nedávalo smysl. Dnešní Kreml nemá s komunistickou myšlenkou ani s levicí pranic společného. V zemi vládnou mimořádně bohatí lidé, přirozený elektorát komunistů se dobře nemá. Co to leze z KSČM?
K pochopení přispěl právě Zdeněk Ondráček. Kreml je totiž stále ještě trochu štítivý. Když potřebuje vniknout do jiných území, použije ochranu: vzpomínané zelené mužíky na Krymu, „rebely“ na Donbasu a jinde na Ukrajině, při méně agresivním styku hromadu jiných šprcek ve světě včetně České republiky. Ondráček je ale unikum: dělal ochranu ochraně, jel posloužit ruským gumám zde. Nechtěl se přitom sám chránit ani omluvou či lítostí za své obuškové zásahy na Václaváku v roce 1989.
Ondráček tedy stál za pozorování jako hrdý nositel étosu současné KSČM bez oportunistických vytáček jiných funkcionářů, z nichž si především Vojtěch Filip zvykl veřejně poučovat politiky, jaká má být demokracie. Taková ztráta revoluční energie! Byl to ale Filip, kdo po volbách, v nichž KSČM získala nejhorší výsledek v dějinách, uzřel v Andreji Babišovi zlatou rybku, která splní komunistům jejich přání.
Kdo zná tuto pohádku, odhadne v Ondráčkovi zlou stařenu, která toho chtěla splnit tolik, že rybku naštvala. V mžiku byl zpět v ulici Politických vězňů. Ale mezitím stačil dokreslit obrázek dnešní KSČM. Poslechněte ho zde nebo si jeho slova přečtěte zde.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Kruh se uzavřel, komunisté jsou tam, kde už byli. Tyto řeči v roce 2018 jsou remakem Miroslava Štěpána v listopadu 1989. Falešný demokratický balvan s třešničkami se odvalil, vyběhl Ondráček.