Očima Saši Mitrofanova: Proč jen lidi nechtějí poslechnout pana prezidenta?

Po volbách je tolik věcí ke sledování, že Šimka s Grossmannem ze 60. let si pouštím až před usnutím. Ale právě volby mi pomohly najít klíč k jejich tehdejší tvorbě.

Nemám na mysli situační žertíky a slovní hříčky. Ale zrovna mezi nimi se skrývají frontální útoky na základní kámen tehdejšího režimu. Pro jeho popis použiji aforismus Grossmannova oblíbence, sovětského satirika Ilji Ilfa: „Před revolucí byl generálovou zadnicí. Revoluce ho osvobodila k samostatné existenci.“

Za všechny bych rád uvedl otčíma z povídky Můj první klobouk, který v muzeu „měl dobře placené místo neandertálce“. A doktora Zelí, který nechtěl slevu zadarmo. Povídka Jak jsem se zúčastnil kulturního školení mi živě připomněla nového poslance, který maká na kultuře zde. 

Nevím, jestli mám dalšího čerstvého zástupce lidu zařadit mezi postavy šimkovsko-grossmannovské, cimrmanovské nebo haškovské zde. Ale jisté je, že se člověk může s důvěrou obrátit na dobré autory, kteří shodné období jako to, které teď přichází po volbách, zažili a popsali.

Miloslav Šimek se hlásil k odkazu velkého satirika Michaila Zoščenka. Jak je ten dnes pro nás aktuální, pozná každý, kdo se k jeho povídkám vrátí nebo je otevře poprvé. Citát zde je z jeho povídky Aristokratka.

Pak tady mám dalšího komika, kterého chci ocitovat… Pardon, chybička se vloudila, jde o jiný žánr. Ale citovat stejně budu, a ať vás nemate, že on cituje taky: „Dovolte mi tedy, abych citoval. ‚Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti.

Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt.‘ “

Pěkné, viďte? To řekl pan prezident Miloš Zeman. Sice v době, kdy my jsme nevěděli, že prezidentem jednou bude, ale on to vědět musel, protože jeho moudrost je nad naše chápání. Pan prezident tehdy federálním poslancům říkal: Ne referendu, ne referendu, ne referendu! A vidíte: Je to marný, je to marný, je to marný.

Přitom jasně volal: „Současně bych však chtěl varovat před obecně rozšířenou a, dalo by se říci, populistickou iluzí, která vychází z názoru, že hlas lidu je hlasem božím a že to, co nespraví parlament, spraví občané.“

Proč jen lidi nechtějí pana prezidenta poslechnout?