Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Smog za humny a žáby v mléku

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Erik Tabery ve svém knižním eseji Opuštěná společnost. Česká cesta od Masaryka po Babiše popisuje osudovou vlastnost české společnosti. Je jí neschopnost vytrvat, když jde o svobodu a demokracii. Dokládá fakty, jak se to v historickém čase opakuje: nedostatečný zájem o politiku, slabé kritické myšlení, chatrná kontrola politiků. Dodal bych: také nechápání politiky jako složité sféry lidské činnosti, která vyžaduje profesionální přístup.

V eseji je zachycena i trvalá smyčka české společnosti, která začíná nadšením, že se staré špatné poměry změnily, pokračuje otráveností z toho, že v nových poměrech se sice dá dosáhnout dříve nemožných úspěchů, jenže nic není předem zaručeno, a končí hledáním nového spasitele, pokud možno s dobře proříznutou pusou, z níž se linou krásné sliby, že za nás všechno zařídí. Teď jsme opět v tomto bodě. Nadcházející volby posunou zemi do další fáze.

Jsme v tomto směru součástí širšího světového vývoje. Populismus a skluz k jiné kvalitě vedoucích představitelů země se sklony k osobnímu diktátu se nejdříve stabilizoval a dále se poměrně nerušeně rozvíjí v Rusku. Následovaly USA. Tam se ale demokratická společnost snaží Donalda Trumpa korigovat, a v nedávných volbách ve Francii, Nizozemsku a Německu se nestaly tyto jevy hlavním trendem.

Tento vývoj není výrazem zlé vůle jednotlivců, má své hluboké objektivní kořeny. Dobře je rozebírá Tabery, ale také Petr Fiala v knižním rozhovoru Profesor na frontové linii. Fiala však zároveň vystupuje jako vynikající příklad, jaké pudy nyní obživly i v takto vzdělaných lidech. Říká: „Takže jeden den jednáš v Praze s americkým velvyslancem, který ti říká, jak jsi pro něj důležitý partner, a druhý den tě v New Yorku arabsky vypadající pasový úředník zpovídá a rozhoduje, jestli tě k nim pustí, nebo ne.“

Předseda ODS sice dodává, že to jsou absurdnosti, ale pochopitelné a akceptovatelné. Jenže jak s tím souvisí pudová averze k „arabsky vypadajícímu“ člověku? Fiala přitom nemluvil s novináři, kterým odmítá „dělat hlupáka před hlupáky, kteří jsou nevzdělaní, kteří nic nečetli, neví, o čem mluví, nikdy nad tím nepřemýšleli a kladou mi drzé dotazy“. Měl komfortní rozhovor s chytrým tazatelem.

Pak se už nedivíme tomuto rasistickému úkazu ze předvčerejšího setkání Miloše Zemana se seniory v Mostě zde od 21:15. Je kolem dostatek indicií pro přípravu na možnost, že tento smog nebude krátký. Tentokrát bez cizích železných maringotek.

Ale ta žába, která v díži s mlékem nepřestala plavat, až stloukla máslo, zachránila se. Ta druhá se vzdala a bylo po ní.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Související témata:

Výběr článků

Načítám