Článek
Jenže Trump dal nakonec Zemanovi košem. Nic nepomohlo téměř nadlidské úsilí šéfa zahraničního odboru prezidentské kanceláře a později velvyslance v USA Hynka Kmoníčka, aby návštěvu dojednal, ba dokonce ani zapojení známé americké lobbistické firmy, která uváděla v oficiálním americkém registru lobbistů jako svůj kontakt prezidentova poradce Martina Nejedlého.
Hrad okolo celé záležitosti mlžil. Postupem času přestalo být jasné, zda šlo skutečně o pozvání do Bílého domu, nebo snad jen o pouhou zmínku Trumpa, že by se někde mohli se Zemanem krátce sejít, což si český prezident možná špatně vyložil. Je též možné, že se on i jeho úřad rozhodli vykládat nabídku k neformální schůzce účelově poněkud jinak.
Prvních několik měsíců roku 2017 tak lomcovala českou politikou horečka. Pojede Zeman za Trumpem, či nepojede? Pak se ale ukázalo, že Trump nemá čas ani na kratičké setkání na okraj summitu NATO, za což ho český prezident „potrestal“ tím, že ani nešel na jeho projev. Později odmítl jet na setkání středoevropských lídrů s Trumpem ve Varšavě, a poslal místo sebe předsedu Sněmovny Jana Hamáčka.
Jakási naděje, že by se snad v bezcitném Trumpovi mohlo probudit svědomí, zableskla, když Hrad zveřejnil zprávu, že Zeman údajně dostal od Trumpa omluvný dopis. Těžko říct, co v něm přesně bylo, protože Hrad ho odmítl zveřejnit. Jisté ale je, že žádný nový termín pro našeho pana prezidenta se nenašel.
Nakonec to odnesl i Kmoníček, kterého prezident nezařadil do svého doprovodu během cesty na Valné shromáždění OSN. Důvod naznačil ve svém projevu k českým velvyslancům na konci srpna, kde prohlásil, že někteří velvyslanci se věnují vlastní mediální prezentaci víc než tvrdé práci za zájmy své země.
Zemanovo jediné setkání s Trumpem se tak zatím odehrálo v podobě společné fotky během Valného shromáždění. Je na ní široce se usmívající Trump a jeho ztepilá manželka a vedle nich ne úplně zdravě vypadající Zeman opírající se o svoji pověstnou hůl, která se v květnu ocitla v centru české vládní krize.
Český prezident má ze své cesty do USA ještě jednu pěknou fotku. Na té je pro změnu s bývalou manželkou Trumpa Ivanou. Nic, co by autor tohoto komentáře mohl k tomuto setkání, jeho politické symbolice a k jeho fotografickému zvěčnění napsat, nemůže překonat většinu sžíravých komentářů na sociálních sítích.
Zeman nechal naštěstí při fotografování s Trumpem svoji hůl na pokoji a svoji frustraci si vylil až před českými novináři. Těm sdělil, že Trump ve svém projevu v OSN známkoval ostatní země jako nějaké žáky z pozice učitele, zatímco ve skutečnosti by se státy k sobě měly chovat jako učitelé, kteří se jeden od druhého učí.
Zdá se, že jedna velká politická „love story“ je z důvodů neopětované lásky u konce. Už si asi neužijeme ani bojovných tweetů Jiřího Ovčáčka, který se dlouho choval jako Trumpův detašovaný mluvčí. Ba je možné, že se dočkáme i přehodnocení slavného prohlášení, že s Trumpem vyhrál i Institut Václava Klause. Vždyť Zemanův opozičněsmluvní partner mu nejen zatím vždy přispěchal na pomoc, ale i on musí být z Trumpa stále více na rozpacích.
Ti z nás, kdo od počátku varují, že Trump je nebezpečná neřízená střela a infantilní egomaniak, by se mohli spokojeně usmívat, že na to konečně možná přišel i český prezident. Až na to, že ponížení, kterého se dostalo Zemanovi, je i ponížením naší země. A bohužel není z větší míry dílem Trumpa (pro toho je Zeman zcela po zásluze nevýznamným hráčem), ale výsledkem Zemanova vlastního velikášství.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).