Očima Saši Mitrofanova: Jak přehrát politické zvíře na Hradě

Dnes odpoledne jde premiér Bohuslav Sobotka za prezidentem Milošem Zemanem. Včera se oznámilo, že Sobotka přinese na Hrad demisi. Ale je to jinak. Oficiální vládní zpráva zní:

„Premiér chce s prezidentem konzultovat postup v aktuální vládní krizi a představit plán ČSSD pro její rychlé řešení. Premiér také předá prezidentovi analýzu, která shrnuje vážná podezření a nezodpovězené otázky a pochybnosti kolem daňových povinností a podnikatelské minulosti 1. místopředsedy vlády a ministra financí Andreje Babiše. Právě tyto problémy ministra financí jsou příčinou krize v koalici. Předseda vlády Sobotka dnes rovněž požádá prezidenta Zemana o termín setkání v druhé polovině května, na kterém plánuje prezidentovi formálně předat demisi vlády. Do té doby by měla proběhnout jednání v rámci stávající koalice s cílem najít řešení politické situace.“

Proč Sobotka demisi oznámil, ale odkládá její termín? Odpověď je velmi jednoduchá. Protože jako málokdo jiný ví, jaké politické zvíře na tuto demisi na Hradě čeká a co chce následně udělat: sejmout jenom Sobotku a nechat vládu i s Babišem na financích ZDE. Pokud se nějaký ctěný čtenář urazí za pana prezidenta, ať si to vyřídí u kolegy Aristotela.

Politické zvíře na Hradě vyslalo signál, že se zachová jako obvykle. Tedy nikoli jako hlava demokratického státu, která je z definice prezidentem ctícím ústavu nad své soukromé zájmy, ale jako reprezentant systému, který mu vyhovuje víc a který by si přál, alespoň svými činy, nastolit v České republice. Jinými slovy jako chán, sultán nebo car, jak trefně říká ústavní právník Jan Kysela ZDE.

Je to naprosto přirozené pro člověka, který cituje Stalina a lituje, že Česko je příliš malé na uplatnění Stalinovy metody zabíjení nepohodlných lidí, nebo se stává menší a menší, až se mu zešikmí oči, když jedná s Čínou. Jinými slovy Zeman za to nemůže, přátelé. Je holt takový.

Proto je pouze na zbytku politické reprezentace, aby se nejen rozhodla, ale také aktivně přispěla k rozhodnutí, jestli tady chce mít Evropu, nebo Rusko, které se v poslední době otevřeně hlásí k dědictví Zlaté hordy. Je to samozřejmě i na voličích, ale ti dostanou možnost ovlivnit vývoj společnosti o něco později.

Jak by to mohli politici udělat, popisuje v citovaném rozhovoru Jan Kysela. Šlo by o součinnost dalších ústavou předepsaných složek politického systému. Ale teď je nejvíc na ráně premiér, který to všechno začal, a proto zákonitě hraje roli frontmana. Jedna věc je ovšem jasná: koblihový šáh mu nápomocen nebude.