Článek
Vezměme příklad Vídně. V hlavním městě u jižních sousedů v obecních bytech rozesetých po městě žije přibližně polovina obyvatel. Vše je financováno z městského rozpočtu a zvláštní daně. Půl procenta odvádí zaměstnavatelé i zaměstnanci každý měsíc. Výhodou výdajů je zvýšená stavební aktivita, která pomáhá ekonomice. Lidem také zůstává více peněz, které mohou dále využít pro své potřeby. A zase pomoci ekonomice. A komerční nájmy se také snížily. Což je potřeba i u nás.
Podobná situace by mohla nastat i v České republice. Ta nyní vydává na příspěvky a doplatky na bydlení přes dvanáct miliard korun. Dalších skoro devět představují náklady spojené s negativními dopady nevyhovujícího bydlení. Předpokládané výdaje by se měly do dvaceti miliard vejít. Stavitelské firmy budou mít navíc spoustu práce, což zase pomůže ekonomice. Stát by tedy v konečném důsledku ušetřil.
Nárok na přiměřené a dostupné bydlení je také součástí mezinárodního práva. Například článku 25 Všeobecné deklarace lidských práv OSN. Dále Charty základních práv EU v článku 34 a v neposlední řadě strategie Evropa 2020. Je to zkrátka sociální právo, které je jedním ze základních práv lidských. Naprosto zásadní je pak zrušení ghett, ve kterých může jen dál bujet kriminalita, špatné sociální návyky a začarovaný kruh chudoby.
Dostupné bydlení by mělo ještě další efekt. Mohlo by zlevnit ceny komerčních pronájmů. A v případě sociálně potřebných rozbít sítě obchodníků s chudobou. Kteří si často za ubytovnu v pohraničí naší země účtují ceny jako za třípokojový byt v Praze. V neposlední řadě nelze zapomenout na aspekt týkající se seniorů nebo dětí z dětského domova. Sociální pracovníci těmto lidem mohou v lecčems pomoci.
V tomto ohledu funguje dobře projekt dostupného bydlení spojený s mezigeneračním porozuměním. Senioři pomáhají mladým dívkám a svobodným matkám například v Nizozemí. Ve Velké Británii se sociální bydlení využívá jako prostředek stavby ekologičtějších domů. V Itálii pak k renovaci chátrajících domů. To by se hodilo i v České republice.
Vždyť jen po Praze je spousta krásných domů v dobrých lokalitách, které se rozpadají. Spekulanti je koupili v letech divokého kapitalismu bez přívlastků v devadesátých letech. Teď řada z nich čeká, až spadnou a budou moci postavit kanceláře. Oprava starých budov je lepší než stavba satelitních sídlišť na ležato v okolí metropolí. Velkou smůlou ale je, že zákon míří do Sněmovny až teď. Kdy se zcela jistě stane předmětem předvolební kreativity politických stran, která často nemá nic společného s věcnou podstatou návrhu.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.