Článek
Policie sice v minulých dnech zadržela řadu známých členů ČSSD, ale České strany sociálnědemokratické se to netýká. V soutěži Kdo vymyslí větší ptákovinu? se nabízejí obdobné výroky: Jezdím sice do práce autobusem, ale MHD nepoužívám. Mám sice dnes ráno kocovinu, ale večer jsem nechlastal. Máma mě sice porodila, ale není to moje máma.
Jenže jde o reakci premiéra a předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. (zde) „Bylo to v úplně jiné době – a musím říci, že to dnes není problém současné soc. dem. Je to problém konkrétních lidí,“ zní klíčové zdůvodnění. Předseda ještě dodal, že ČSSD zaplatila za to, že spolupracovala s ODS. Teď se prý ukazuje, že to byla velká politická chyba.
Není to tedy soutěž o nejvtipnější hlášku, ale vážná politická záležitost. Dobrá, pojďme ji takto rozebrat.
Sobotka nám nepřímo vnucuje představu, že tady jsou přinejmenším dvě ČSSD. Jedna existovala před sedmi osmi lety a byli v ní lidé, kteří se nechali svést na scestí poté, co začali spolupracovat se zlotřilou ODS. Šlo tudíž o špatnou, nahnilou ČSSD. Dnes je jiná, zdravá jako řípa, řeší současné úkoly a s tou předchozí ani s těmi lidmi nemá mnoho společného. Takže se jí kauza netýká.
Víte co? Ona je to otázka víry. U nás jsou lidé obecně důvěřiví. Věří na spoustu věcí. Někdo dokonce na hejkaly nebo na prosté miliardáře z lidu. Kdo věří, nepotřebuje fakta.
Že byl před sedmi osmi lety druhým mužem té nahnilé ČSSD nějaký Bohuslav Sobotka? A co má být, stejně pod předsedou Jiřím Paroubkem nic nemohl. Že lidé, které zadržela policie, včetně bývalé hejtmanky, v té straně zpravidla byli tehdy a jsou i teď? To je jedno. Že obdobná kauza vypukla nikoli v dávných časech, ale letos v Královéhradeckém kraji, opět se členy soc. dem., bezprostředně před říjnovými volbami? To je fuk. Předseda řekl – má pravdu předseda.
Nově se Sobotka razantně přeorientoval na oslovení skupiny voličů, která dezertuje od ČSSD k Andreji Babišovi, protože tito lidé zrovna věří v dobrotivost onoho lidumila. Svou argumentaci tedy musí šéf soc. dem. přizpůsobovat vnímání těchto voličů. Ale čeho je moc, toho je příliš.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
V jedné věci ale Sobotka pravdu má, když hází zodpovědnost za kauzy v krajích na regionální špičky strany. ČSSD sice vypadá jako partaj s předsedou, ústředním vedením a vším, co k tomu patří, ale skutečnou sílu mají místní bratrstva. Na ráně je ovšem vždycky předseda. Jiní se tváří, že oni nic. Oranžoví muzikanti.
