Článek
Kdyby situace nebyla vážná, liberální kritici nacionalistického populismu by se mohli poněkud cynicky pousmívat nad naivitou voličů, kteří Trumpa pomohli zvolit. Mnozí tak učinili nejen ve jménu boje s establishmentem, politickou korektností a migrací, ale i proto, že uvěřili, že právě on vrátí lesk bývalému industriálnímu srdci Ameriky v nyní chátrajícím „rezavém pásu“ okolo velkých jezer.
Někteří z miliardářů, které Trump nominoval do vlády, mají přitom proklatě blízko k Wall Streetu, který prý měl stát především za Hillary Clintonovou. Celkové jmění těch už nominovaných přesahuje HDP některých menších zemí v Evropské unii.
Je to jakýsi marxismus naruby. Do čela politického povstání „poražených“ v procesu globalizace, včetně zdecimované dělnické třídy v dříve prosperujících státech tvořících industriální srdce USA, se postavil miliardář. A když už mu to voliči byli ochotni uvěřit, proč by nyní nepřivedl do svého „revolučního“ týmu další miliardáře?
Co na tom, že ti nejbohatší v Americe dosáhli na obrovské majetky nejen zásluhou exploatace právě těch vrstev, v jejichž jménu Trump vybojoval prezidentství, ale často i zásluhou využívání levné práce migrantů. A také zásluhou globalizace – tedy podnikáním v levnějších destinacích mimo USA.
Právě tito představitelé globálního kapitalismu – nyní třímající spolu s Trumpem prapor ekonomického a politického nacionalismu – tedy mají stát v čele „revoluce lidu“ proti prohnilému systému. Až bude toto trapné představení za námi, zjistíme nepochybně, že jsou ještě bohatší, než byli, zatímco sociální skupiny, které je vynesly k moci, řečeno lidově, ostrouhaly.
Co se ale dá dělat, když frustrovaný lid evidentně chce v dostatečných počtech věřit, že mu konečně naslouchá někdo, kdo nejen všechno „prostě zařídí“, ale ještě to navíc natře tradičním elitám. Až tento rozhněvaný lid zjistí i v USA, stejně jako to už zjišťuje v případě brexitu ve Velké Británii, že byl podveden, bude už bohužel pozdě.
Pro Česko je Trumpovo počínání po volbách ale dobrou zprávou. Během necelého roku, který zbývá do voleb do Poslanecké sněmovny, si totiž budeme moci ověřit, jaké jsou skutečné výhody politického modelu, v němž se stát stane firmou ne jen jednoho vlivného miliardáře, ale rovnou celé skupiny miliardářů.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).