KOMENTÁŘ: Nestačí, že vládneme, chceme ovládat celou společnost – Václav Klaus ml.

Den státnosti. Český národ bojuje přes tisíc let o udržení a často o samotné přežití. Střídaly se doby temné i velkolepé. Desetitisíce Čechů položily v tomto boji život. Od Přemyslovců až po dnešek. Osmadvacátý říjen je (tedy měl by být) symbolem. Jeden den v roce, kdy si uvědomujeme, že jsme společný „kmen“. Hned 29. se do sebe zase můžeme všichni s vervou pustit, ale 28. by se měli vzpomenout TGM, legionáři, prezident Beneš, naši vojáci na východní i západní frontě a možná i dál do minulosti. Zkrátka historie a kultura, která nás spojuje. Nikoli rozděluje.

No tak ne, evidentně. Bohužel.

Nechci být agresivní, a tak začněme objektivně a politologicky: TOP 09 po krajských volbách velmi oslabila, naopak posílili lidovci (hlavně tedy proto, že senát ani kraje lidi nezajímají, ale to je jedno). V přímém přenosu jsme teď mohli sledovat převádění městského elektorátu Topky pod novou značku KDU-ČSL a STAN. Tihle lidé jsou na převody ODA-Unie svobody-4koalice-TOP- zvyklí a probíhá to poněkolikáté.

Přestože se jedná vesměs o formálně vysoce vzdělané lidi, potřebují překvapivě ke svému přechodu vždy povel shora a mediální hysterii.

Celá situace se velmi hodí hnutí ANO a panu Babišovi. Toho zaprvé nikdo nekritizuje, zadruhé ANO se v poslední době tvrdě vymezovalo proti sociální demokracii a vypadá to, že by příště rádo vládu sestavovalo bez ní. Lidovci s šesti procenty nestačí, ale kdyby slupli a přiměřeně ochočili městské voliče Topky, pod tandemem Herman-Gazdík, už by to třeba šlo.

Každoročně, když se venku ochladí – přichází pokus o revoluci. Jednou se to jmenuje Sarajevo, jednou televizní krize, jednou „studenti nesměli na Albertov“, jednou strýc Brady. Ale vesměs vidíme stále stejné lidi, kteří nám už 19 let něco „vysoce morálního“ vzrušeně sdělují z obrazovky. Patos, snaha o rozvášnění davů, overkill.

Vždy, když se po čase emoce uklidní, vidíme, že sami protagonisté získali maličko něco jiného, než asi původně chtěli. Po Sarajevu získali Zemana, pak zase Špidlu nebo Babiše. Když kampaní sundávali Fischera – favorita prezidentských voleb, dostali nakonec zase Zemana. Co to bude teď, těžko soudit.

Mně jsou tyhle kampaně protivný, jedna jako druhá. Ale letos je to horší ve dvou bodech.

Zaprvé nevkusem. Skoro hlavním hrdinou „oslav 28. 10.“ je lidovecký ministr Herman, známý svým opakovaným bratřením se na sudetoněmeckých srazech. Tedy s lidmi, pro něž byl 28. říjen tragédií, na kterou reagovali povstáním, a z celé té hrůzy a české krutovlády je osvobodil až Henlein, K. H. Frank a především sám vůdce.

Ještě mnohem nevkusnější mi přijde fakt, že revoluce na ulicích dělá přece normálně prostý lid, že. To je snad normální. U nás je to tam ale samej ministr, náměstek předsedy Sněmovny a další velké šarže. Vládnoucí věrchuška. Státní televize to taky oslavně vše celý týden vysílá.

Takže lidi, co nám vládnou (třeba odhlasovali inkluzi do škol a zákaz šunkofleků do škol) a ve Sněmovně vyhrávají jedno hlasování za druhým – se jaksi pod patronátem velkých médií – teď ještě pateticky obracejí k davu, aby vládli ještě víc.

Ani samotnýho Bartošku, který vyzval k revoluci, neklidu a stávkám – současná vláda (ani ty předešlé) moc netýrá v těch Varech, ne?

Tak vzhůru, psanci této země. Nemáte co ztratit, jen své okovy. :-)

Ale závěr s prominutím na vážnější notečku: Tady se opakovaně útočí na lidi, co si myslí něco jiného. Srazit vše, co ještě nehraje stejnou písničku. Zadupat a zesměšnit.

Další z revolucionářů, kněz Halík, zaútočil v Lidových novinách na arcibiskupa Duku (který šel na Hrad), kde jeho postoj přirovnal k Pacem in terris (církevní kolaboranti s tehdy vládnoucí KSČ).

Tak se s dovolením občansky vyjádřím. Dominik Duka byl komunisty vězněn. A ten druhý pán dělal za bolševika co? Připomeňte mi. Někde na ministerstvu průmyslu?

Myslím, že jeden z těch pánů silně spoléhá na to, že ten jejich bůh (a boží soud) neexistuje.

Tak příště snad něco veselejšího.