Očima Saši Mitrofanova: Havel na Hradě zadělal na Zemana

Václav Havel by se v nejbližších dnech dožil osmdesáti let. Takového prezidenta už Česká republika mít nebude. Hodí se k němu slova, která dnes slyšíme od opačného lidského vzorku: nebyl politik.

Politika je předivo intrik a tahů, na jejichž konci se aktér s překvapením dívá do zrcadla, co že se to z něj stalo. V této podobě ji však Havel pro naplnění své dějinné mise tolik nepotřeboval. Nebýt jeho osobního mýtu na Západě a mýtu o demokratické a evropské většině českého národa, který šířil mezi tehdejšími mocnými, nemuselo být Česko tak hladce přijato do EU a NATO. Za tento vzorný divadelní kus si zaslouží velkou poklonu. Nestal se nakonec politikem, nýbrž státníkem, který mění osudy své země.

Přirozeně se v těchto dnech porovnává prezident Havel s prezidentem Zemanem. Jde o neslučitelné osobnosti, o hodnoty, které se mohou pouze střetnout, a o důkladné ničení, kterému ten druhý podrobuje odkaz toho prvního. To je vidět pouhým okem. Stejně jako značné úspěchy, kterých dosáhl Zeman v mobilizaci té části společnosti, kterou Havel nesnášel. Říkal lidem, kteří do ní patří, Čecháčkové.

Míra jeho odporu byla nesmírná a nikdy se s ním netajil. Zápecnictví kombinované s rozhledem švába, který si myslí, že spolkl Šalamounovo lejno, to jsou vlastnosti, které lidem škodí. Stavět se jim na odpor, vysmívat se jim, to je úkol každého člověka, který cítí, že mu jejich nositelé dokážou ničit život.

Ale prezident republiky, veden politickou inteligencí, si tuto činnost musí dobrovolně zakázat. Jinak je na Hradě místo sjednotitele rozbíječ.

Havel prezident však opovržení vůči značné části českého obyvatelstva, možná většině, neskrýval. Někdy to z něj jen tak nečekaně vylétlo. Jako proslulá věta o tom, že není třeba kupovat lampu za dvacet tisíc, když je možné pořídit si levnější, za 15 000. Jako dlení na letním sídle v Portugalsku, když doma povodně ničily existenci právě těch lidí, kterým nemohl přijít na chuť. Jindy čecháčkovství zle, cíleně a s gustem tepal v oficiálních projevech.

Efekt to mělo, ne že ne. Vzpomenutá část českého obyvatelstva se utvrdila v tom, že v zemi vládnou třídní nepřátelé v čele s tímto potomkem buržoustů. A jala se hledat svého vůdce. Dnes je na Hradě a pokračuje v Havlově tradici odporu a nenávisti k určité části českého obyvatelstva. Jen s opačným znaménkem.

Bylo by fajn, kdyby po Zemanovi přišel jiný prezident. Takový, co nedává ve funkci najevo, jak mu jistí lidé nesnesitelně leží v žaludku.