KOMENTÁŘ: Prezidentův neférový argument vůči Merkelové - Jiří Pehe

O pozvání Merkelové pro syrské uprchlíky se mluví v souvislosti s jejím rozhodnutím ze září 2015, že Německo ve světle humanitární krize v Maďarsku, kde se hromadily desetitisíce uprchlíků, kteří přežívali v potupných podmínkách na budapešťských nádražích, a jehož hranice byly v obležení, přijme dočasně všechny syrské uprchlíky.

K rozhodnutí EU o zavedení kvót, které bylo schváleno většinově podle Lisabonské smlouvy poměrem 24 členských zemí ku čtyřem (ČR byla jednou z těch, které hlasovaly proti) došlo sice pár týdnů po pozvání Merkelové, ale nikoliv přímo v reakci na toto pozvání. Účelem nebylo rozdělit po EU uprchlíky, které přijalo Německo, ale primárně uprchlíky z Itálie a Řecka.

Těch bylo už před pozváním Merkelové velké množství. Za rok 2014 přišlo do EU 626 tisíc uprchlíků, přičemž mnozí uvízli na jihu Evropy. Za první tři čtvrtletí roku 2015 - tedy před „pozváním“ Merkelové - jich přišlo do EU 825 tisíc!

Když tedy český prezident tvrdí, že kvóty jsou snahou Německa přenášet odpovědnost na země, které uprchlíky nepozvaly, měl by zmínit, že ještě před pozváním Německa a přijetím kvót už byl v Evropě jen za rok 2015 téměř milión uprchlíků!

Rozhodnutí Evropské rady rozdělit je po EU se týkalo 120 tisíc z nich, přičemž to byla oficiálně reakce na situaci v Řecku, Itálii a Maďarsku. Poté, co Merkelová dovolila většině uprchlíků z Maďarska odcestovat do Německa, se kvóty týkaly převážně už jen přemisťování uprchlíků z Řecka a Itálie.

Zeman sice odmítá i tyto kvóty (které, jak už bylo výše řečeno, nemají s německou „vítací“ politikou nic společného), ale je možné, že se ve skutečnosti pokoušel svým výrokem odmítnout spíše budoucí kvóty. Kdyby řekl, že tak činí proto, že dle jeho názoru nefungují, pouze by držel linii Visegrádu. Když ale tvrdí, že za uprchlíky mají mít odpovědnost země, které je „pozvaly“, tedy primárně Německo, lze mít dvě základní námitky.

Za prvé zvažované kvóty v podobě trvalého přerozdělovacího mechanismu, které se objevily v některých návrzích nové evropské azylové politiky, nemají s německou „vítací“ politikou mnoho společného, protože ta byla jen dočasným opatřením. Navíc nejde o rozdělení uprchlíků, kteří jsou v Německu, o ty se Německo postará samo.

Uprchlíci, kteří nadále přicházejí do EU, nepřicházejí už na pozvání Merkelové. Nejen proto, že bylo dočasné, ale i proto, že se do Německa po zatarasení balkánské trasy a dalších opatřeních už nelze přímo dostat. Brusel tak nenavrhl trvalý přerozdělovací mechanismus primárně jako řešení, které by mělo ulevit Německu, ale evropskému jihu.

Za druhé, dohoda v rámci EU o tom, že na základě dohod s Tureckem přijme EU z tureckých táborů takový počet uprchlíků, jaký vrátí Řecko do Turecka, a země EU se o ně podělí, také není důsledkem německé vítací politiky. Naopak. Ač byla dohoda s Tureckem primárně dohodnutá Merkelovou, bylo to řešení, které výrazně snížilo příliv uprchlíků do EU.

Různé názory na smysl kvót v různých zemích jsou legitimní. Méně legitimní je odmítat společná evropská řešení, která by ulevila postiženým zemím, pokud chceme zachovat společný schengenský prostor, popřípadě evropský projekt jako takový.

Zcela neférové je ale schovávat odpor některých našich politiků k přijímání v podstatě jakýchkoliv migrantů z islámských zemí za nepravdivá vyjádření o tom, že masový příliv těchto uprchlíků, jakož i kvóty pro jejich rozdělování, jsou primárně důsledkem německé „vítací“ politiky. Ta jistě zvýšila absolutní počet migrantů směřujících ke konci roku 2015 do EU, ale není hlavním důvodem masové migrace.

Nezbývá také než opakovat, že pokud by většina uprchlíků nakonec neskončila v Německu, protože by Německo uprchlíky místo dočasného vítání odmítlo a zavřelo hranice, anebo by je důsledně vracelo buď do první bezpečné země, kde se registrovali, nebo do zemí, odkud překročili německou hranici, byli bychom dnes nejen svědky obrovských problémů v zemích na jihu Evropy, popřípadě na celé trase vedoucí do Německa, ale také zřejmě konce Schengenu, protože hranice by musely zavřít i ostatní země EU.