Článek
Poslední veletoče s obnovováním dobrých vztahů s Ruskem, Izraelem a Sýrií naznačovaly bezradnost Ankary, nic ale nevyřešily. Turecko už nelze považovat za stabilní zemi a partnera, jemuž lze věřit, což v době pokračující uprchlické krize a boje s Islámským státem není dobrá zpráva.
Erdogan své síly přecenil, neudělal z Turecka lokální velmoc a zemi vnitřně rozvrátil. Sázka na podporu sunnitských vzbouřenců v Sýrii se obrátila proti němu. Vojenskou i jinou pomoc s chutí přijímali, ale jakmile se Ankara začala obracet k Islámskému státu zády, ihned začali páchat atentáty v Turecku.
Strach z posilujících Kurdů, kteří začali dávat najevo zájem konečně ustavit svůj stát, vedl Turecko k zahájení mohutných vojenskopolicejních operací na jihovýchodě země, které lze bez nadsázky označit za válečné. Turecko se přitom nerozpakovalo obnovit nálety na kurdské základny v Iráku.
Ankara tak vede dvě války současně a znepřátelila si nejen Sýrii a Irák, ale po sestřelu ruského bombardéru i Moskvu. Do Turecka přestali nejprve jezdit kvůli Putinovu rozhodnutí ruští turisté a po prvním atentátu v centru Istanbulu na německé návštěvníky i turisté z dalších zemí. A úlitba v podobě bezvízového styku s EU taky nepřišla, Brusel trval na splnění všech podmínek.
Erdogan mezi mlýnskými kameny
Nečekaný odchod premiéra Ahmeta Davutoglua, který vyjednával dohodu s EU, a jeho nahrazení Binali Yildirimem vyvolal spíše údiv, než aby působil jako logický krok. Zvednuté obočí vzbudily i náhlé obraty v zahraniční politice, zejména v případě Sýrie, kde nešlo o současné prohlášení obou zemí. Sálala z nich především bezradnost Ankary, která čelí hrozbám z více stran.
Kurdové cítí svou životní šanci. Turecko samo se zřejmě potýká s vlastními islamisty, některé kroky Erdogana, jako umožnění nosit šátky ve veřejných budovách jsou jim jasnou úlitbou. Jak se ale ukazuje, radikálům nestačí a sekularisty pobuřuje.
Erdogan se ocitl mezi mlýnskými kameny. V zemi, která má tradici pučů, dospěl někdo v armádě k tomu, že by bylo lepší se jej zbavit, i když pozadí pokusu o převrat neznáme. Jedno je ale jasné – nyní se na Turecko v ničem spoléhat nemůžeme, není to stabilní partner, jemuž by se dalo věřit, protože má tolik vlastních problémů, že sotva zvládá je.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Není to dobrá zpráva, protože dohoda o uprchlících může vzít za své. Komplikuje to také boj s Islámským státem a dalšími džihádistickými uskupeními a hlavně hledání stabilního uspořádání regionu.