Článek
Vojáci a důstojníci byli vrženi přímo doprostřed agresivních davů v zemi, do níž museli vkročit, aby splnili internacionální povinnost ve jménu socialismu a proti kapitalistům, zvláště ze sousední NSR. V Banské Bystrici vystřelil kulomet a byl zničen i s obsluhou. V Rakovníku se na mírové vojáky vrhl obrovský ozbrojený dav. Nezbylo než agresory postřílet.
Ale sovětští vojáci byli vzorní. „V podmínkách, kdy stále hrozil ozbrojený konflikt, ve stavu zvýšené bojové pohotovosti, s velkým rizikem pro vlastní životy vojáci dokázali unést kolosální morálně psychologickou a fyzickou zátěž, prokázat hrdinství a statečnost, důstojně splnit svou vojenskou povinnost s tím, že občas museli zahynout kvůli tomu, aby nedošlo k obětem z řad agresivně naladěného obyvatelstva.“ To je o okupaci roku 1968.
Cituji z důvodové zprávy ruských komunistických poslanců, kterou doprovodili svůj návrh zákona o poskytnutí účastníkům vpádu vojsk do Československa v roce 1968 statusu válečných veteránů včetně morálního a hmotného ocenění. Návrh zákona je momentálně v ruské Dumě. Zde originál.
Komunisté uvádějí dva argumenty, které jim asi přijdou neprůstřelné. Za prvé okupace zajistila českému a slovenskému lidu 22 let života v míru a blahobytu. Neboť: „V zemích východní Evropy (ruské označení našeho regionu. - pozn. aut.) po roce 1990 v důsledku růstu vlivu EU a USA na jejich prozápadní vedení došlo ke ztrátě národní suverenity, prudkému poklesu ekonomického potenciálu zemí a životní úrovně obyvatelstva.“
Za druhé je nutné prohlásit okupanty za hrdiny, protože „v současné složité a znepokojivé mezinárodní situaci, která se vytvořila kolem Ruska, je obzvláště důležité podpořit vlastenectví ruských vojáků a důstojníků, kteří brání územní celistvost země včetně jejího bránění za hranicemi naší vlasti tak, jak to dělali v roce 1968 v Československu“.
Ještě jednou a pomalu. Je obzvlášť důležité vyzdvihnout působení sovětských okupačních vojsk v roce 1968 v Československu, protože jde o modelový příklad pro současné ruské vojáky, jak bránit celistvost Ruska v zahraničí, například okupací Československa. Nebo soudobě Krymu. Nebo zkusmo Donbasu (zde vlastenectví selhalo, snaha je v háji).
Je to návrh komunistických poslanců. Ruská vláda ho nepodpořila s odůvodněním, že rozhodnutí o formálním zahájení bojových operací sovětských vojsk v Československu v roce 1968 nebylo nikdy součástí oficiálních dokumentů tehdejší strany a vlády. Naše vláda tedy reagovat nemusí.
Co ale čeští a moravští druzi ruských soudruhů? Dočkáme se reakce? Nebo se dozvíme, že SSSR tehdy v okupovaném Československu nedostal dost velký časový prostor, aby ukázal, jak dobře to s touto zemí ve skutečnosti myslel?
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.