KOMENTÁŘ: Korespondenční sňatek - Václav Klaus ml.

To je věc majitele hospody. Jestli se tam kouří – nekouří – jen někde – jen někdy. Je to jeho hospoda, tak si to rozhodne podle svých zájmů. Na to se fakt napsat komentář nedá. Už k tomu není co dodat.

Věnoval bych se dnes raději fenoménu „korespondenčního hlasování“. Nepatřím k těm, kteří jsou nadšeni ze zvolení zeleného extremisty v sousední zemi prezidentem (vyhrál o prsa a díky dodatečnému sečtení korespondenčních hlasů), ale to není argument proti tomuto typu hlasování. Ty spatřuji jinde.

Především – volby jsou vážná věc. To není úřední vyřizování něčeho (kde elektronický způsob může šetřit spoustu času), to je ryze osobní a tajné projevení vůle.

Například sňatek je rovněž důležitá a vážná věc, a proto tam jde člověk osobně, navlíká se do fraku a musí přivést dokonce dva svědky. Zavedení možnosti sňatku přes aplikaci „Vdávám se.cz“ (že to jako usnadní svatby lidem na cestách a lidem, co se jim nechce na úřad, a že lidí se žení vůbec málo, což by se mělo zvýšit a že…) bych považoval za naprostou devalvaci institutu manželství.

Podobně korespondenční hlasování, hlasování přes internet, hlasování přes videoaplikaci v počítačové hře (aby hlasovali víc mladší), hlasování esemeskou a podobně – je devalvace demokracie.

Volby znamenají zvednout se a jít na veřejné místo hlasovat. Již 2500 let. Třeba střepinový soud v Athénách za účasti nejméně 6000 svobodných občanů.

V Římě se občané řadili za jimi vybraného kandidáta...

V šestnáctém století dochází k pokroku a některé volby jsou tajné (individuální neveřejný akt jednotlivce). Tento princip pak přebírají americká nebo francouzská ústava.

Jenže korespondenční hlasování nepřináší nějaký další pokrok, nýbrž útočí na princip voleb, jak je známe 2500 let.

Ničí princip tajného odevzdání hlasu.

Uvedu historku. Otec mého spolužáka z gymplu jel v roce 1990 (nebo 1992) do své rodné jihočeské obce, aby dohlédl na svou matku, jak hlasuje. Babička byla levicového a vesnického založení, aktuální politická atmosféra šla mimo ni a chtěla volit „tu zemědělskou stranu“ nebo komunisty. Volily se tehdy 3 lístky (Sněmovna lidu, Národů a Česká národní rada), parlament byl trojkomorový.

Složité páteční dohadování s babičkou vyústilo do jakéhosi kompromisu, že do Sněmovny lidu nějakou tu pravici (co preferoval syn), pak jeden lístek pro stranu zemědělců a jeden pro lidovce, protože ty jsou taky pro vesnici. Babička moc neviděla a byla to už hodně stará paní. Vyrazili na úřad a syn ještě vyhodil ten lístek „zemědělců“ a dal do kabelky nějakej lepší. Babička ale měla zbytky duševní svěžesti, a když se přivítala s komisí a belhala se za plentu – vznikla scéna „Pavlíku, kde je ten lístek těch zemědělců? Já chtěla volit zemědělce“.

Pan inženýr se to snažil zachránit stylem „no babička to nějak popletla; dyť to máš jedno – takhle to tam hoď“, ale čacký člen komise pana inženýra vyhodil, babička dostala kompletní tři sady lístků a po dlouhých minutách za plentou provedla demokratický úkon – dle své vůle a natruc synovi. Ten už se pak veřejného života rodné obce moc nezúčastňoval. :-)

Jak by dopadla tato scénka při korespondenčním hlasování?

A domyslete stovky podobných případů.

Nejde o průlom do tajné a svobodné volby?

Nebo si vezměte klasickou akci při každých volbách, že někdo jako snad dává někde Romům stovku za hlasování. To není pěkné, že? Ale co je s tím starostí: vyndávání ostatních lístků; kontrola, že tam opravdu šli; kontrola, že si někdo nejde pro stovku sedmkrát; co když bude komise hodně poctivá (jako ta jihočeská) a natvrdo bude dávat všem takovým „voličům“ všechny lístky a oni za plentou vyberou třeba ROI… A ještě z toho hrozí organizátorům oplejtačky, ostuda a možná kriminál. To se moc nevyplatí, že.

Ale dávat stovku za vyplněný koresponďák před poštou – to je cajk. To půjde.

Výsledky se moc neliší v jednotlivých okrscích, vždyť tam bydlí stejní lidé. Neboli tady na sídlišti na Karvinsku vyhrává levice, tadyhle v Praze 6 ve vilové čtvrti zase pravice. A kdyby najednou v pár okrscích dopadly ty volby úplně jinak – hodně divné. Ale je na to vidět, ty okrskové volby jsou zveřejněny, ty lístky se dokonce dají zpětně přepočítat.

Spousta lidí se kouká, jak dopadly volby u nich nebo v místech, ke kterým mají nějaký vztah.

Ve chvíli, kdy čtvrtina hlasů (v Rakousku to byla více než desetina) – je odříznutá od místa, kde člověk bydlí a je jaksi „korespondenční“ – tato transparentnost vzhledem k místu chybí a podezření a nervozita roste. To demokracii ničí.

Mj. rakouská výsledková mapa pak vypadá dost divně (na 95 % území vyhrál ten, co prohrál; ten co vyhrál, vyhrál ve Vídni a v koresponďákách).

V demokratických zemích (a ČR mezi ně patří) jsou výsledky hned. Pár hodin. Vítězové jásají a děkují, poražení hledají nějaké důvody, proč „skoro vyhráli“. Ale všichni to berou. Lid promluvil. Naopak někde v Africe trvá sčítání hlasů týden, mezitím už si kandidáti vyhrožují a osočují se z podvodů, atmosféra je vybičovaná k nevím čemu, ale k demokracii ne. Teď v Rakousku sčítali dva dny a ještě se výsledky nečekaně změnily.

A navíc to, že bude moct volit korespondenčně teta manželky, která už 40 let žije v Kanadě, ale má české občanství, to není protiargument, to je spíš další argument.

Vždyť teta toho o Česku moc neví. Má ve Vancouveru hezký domek a penzi, a když u nás bude vládnout třeba Pol Pot – nijak se jí to nedotkne. Volila by asi podle nějakýho exilovýho časopisu, co odebírají – nebo podle toho, co jí řekne tchán (její bratr). Což nemá daleko k panu inženýrovi z jižních Čech, že?

To je podobná blbost, jako by lidi, co už 20 let žijou a pracujou v Praze (mají manželku z Mostu třeba), volili do obecního zastupitelstva v Havířově, protože jsou tam odtud a chodili tam do školy. Volili by korespondenčně, protože tam nejezději.

Tak až vám zas někdo bude cpát ideální a moderní vychytávku ohledně voleb, trochu zbystřete.

Disclaimer: Kdyby náhodou existovala společnost Vdávám se.cz (co třeba něco zařizuje nevěstám), tak tento komentář s ní nijak nesouvisí a nejedná se o tuto společnost, nýbrž o název hypotetické elektronické aplikace pro uzavírání sňatků.