Článek
Několik hodin nebylo v úterý jasné, jestli existuje Beroun. Byl tam sice na návštěvě pan prezident, ale jako by nebyl. Nezachovali se k němu pěkně. Na náměstí protestovali, drzé otázky pokládali. Mluvčí vydal zprávu bez Berouna, ale s Benešovem, kde sice prezident nebyl, ale právě proto to tam asi proběhlo v klidu.
Mně to připomnělo „vtip“ populární mezi prostým sovětským lidem v 70. letech. Brežněv sleduje hokejové utkání SSSR–ČSSR a Čechoslováci jasně vyhrávají. Vztekle zvedne červené sluchátko a vydá krátký rozkaz. Zavěsí a zamumlá: „Československo… Nikdo si ani nevzpomene, že tahle země vůbec existovala...“
Naštěstí to byla jen noční můra dávných časů. Beroun byl navrácen na místo, které mu patří!
Ale Leonid Iljič by býval měl z některých tamních lidí nelíčenou radost. Přinejmenším z paní, která se před prezidentem stala menší a ještě menší slovy: „Vaše moudrost je nad naše chápání“. Nebo z pána, který tlumočil vděčnost „obyčejných tibetských lidí“ dobrotivé čínské vládě.
Je to správné, že tito občané ukázali, lidé jakého smýšlení budou Zemana volit. Tuhle oddanost mimochodem ani Brežněv nikdy neměl. Kvetlo to za Stalina. Asi Leonid Iljič vznik fenoménu Zeman vytušil, zatrpkl a aspoň sbíral metály na svou širokou hruď.
Aktivní byli v Berouně i úplně jiní lidé. Nejen místní. Přijeli z Prahy, Plzně, Rakovníka, Tábora, Karlových Varů, jak uvedli na tvrzení Hradu, že to byla zase mocná, ač neviditelná pražská kavárna. Pokusili se o jednotnou kultivovanou formu protestu. To se nepovedlo. Původně nastolená představa tichého a důstojného odmítnutí Miloše Zemana na veřejném prostranství se tu a tam zvrtla v hučení, pískot a překřikování opačné strany. Byla to živá voda na Zemanův mlýn.
Jinak jak sociální složení protestujících, tak kreativita výstižných a vtipných plakátů a transparentů se jako vejce vejci podobaly sluníčkovým moskevským demonstracím proti Vladimiru Putinovi v letech 2011 a 2012. Až na to, že v moskevských ulicích bylo zhruba 600krát více lidí než na berounském náměstí. Vyšumělo to, protože se občané příliš opájeli svou schopností se jednou takhle hezky sejít a zakřičet z plných plic, co si o své věrchušce myslí. Pak už se zavíralo i za transparenty, které neexistovaly. Zde od 1:10 min.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Program by naši protestující proti Zemanovi měli. Není dlouhý či složitý. Prezidentem demokrata, který bude oddán západní volbě Česka a za něhož se občané, nikoli poddaní nebudou muset stydět. Ale kde je kandidát? Není. V Berouně, v Benešově ani jinde. Že by se odstěhoval do Humpolce?