Článek
Kritici Merkelové argumentují, že svým pozváním syrských uprchlíků do Německa v době, kdy se jich desetitisíce tísnily v nelidských podmínkách na nádražích v Maďarsku, porušila evropská azylová pravidla v podobě dublinských dohod. Co na tom, že Merkelová mimo jiné reagovala právě na to, že dublinský systém nefungoval.
Řecko nechalo desetitisíce uprchlíků odcházet na sever buď bez registrace, anebo proto, že se o ty registrované prý nedokáže postarat. Masy uprchlíků se tedy dostaly až do Maďarska, což byla po Řecku první schengenská země na uprchlické trase. Maďarsko by se teoreticky mělo o tyto lidi buď postarat, nebo je vracet do první bezpečné země na území EU, kde se registrovali, čehož ovšem nebylo schopné…
Pravdu mají samozřejmě všichni, kteří připomínají, že je dost šílené, když do EU neorganizovaně proudí statisíce běženců, a že řádné hranice by měly existovat už v Řecku a Itálii. Německo se i v tomto případě nabízí mnohým jako snadný terč kritiky, protože coby nejvlivnější země EU mělo přece „zařídit“, aby takové evropské hranice fungovaly. Jenže kdyby se pokusilo prosadit celoevropskou ochranu vnějších hranic ještě předtím, než uprchlická krize osvětlila i těm, kteří se ohánějí národní suverenitou, že je to nutnost, pokud má dál existovat Schengen, bylo by okamžitě obviněno ze snah udělat z příslušných zemí „protektorát“.
Hodně slyšíme, že Merkelová svým činem vystavila pozvánku i Syřanům, kteří v té době byli ještě mimo Evropu, jakkoliv nelze vyčíslit, jak moc se právě kvůli jejímu gestu příliv uprchlíků do EU celkově zvýšil. Závažnějším argumentem je, že měla místo jednostranného gesta hledat v dané situaci společné evropské řešení, i když by se i vzhledem k obstrukční politice zemí Visegrádu těžko hledalo.
Jelikož Merkelovou dnes mnozí s gustem kritizují, představme si, že teoreticky mohla udělat pravý opak - tedy Německo kvůli nefunkčnosti dublinského mechanismu uprchlíkům zavřít! Argumenty by měla pádné: její země už má tak jako tak nejvyšší počet migrantů, ať se tedy o ty, co se do EU kvůli laxnosti Řeků a Italů dostali, postarají ostatní.
Zvažme, co by následovalo. Při uzavření německých hranic by se automaticky začaly zavírat hranice ostatních zemí. Ještě před tím, než by Schengen zkolaboval, nahromadily by se statisíce uprchlíků nejprve v Maďarsku, a po uzavření maďarských hranic na Balkáně, a neměly by kam jít dál.
Riziko, že při přehazování této horké migrační brambory by mezi jednotlivými balkánskými zeměmi znovu vzplálo otevřené nepřátelství, by nebylo malé. Navíc po uzavření hranic mezi zeměmi Balkánu by masy uprchlíků definitivně uvázly v Řecku a již beztak oslabená země by se nejspíš definitivně zhroutila.
Jinými slovy: Merkelová svojí „neuváženou“ otevřeností možná přilákala do EU pár tisíců uprchlíků navíc, ale zároveň zabránila rozpadu Schengenu a možná i konfliktům na Balkáně a v Maďarsku, což vše mohlo nastat, kdyby Německo uprchlíkům uzavřela coby zemi, která stojí až na samotném konci cesty „bezpečnými“ zeměmi.
Stačilo, aby se nechala inspirovat prezidentem Zemanem ze sousedního Česka, který požaduje nasazení armády na hranicích. A to ne tak, aby armáda pomáhala policii s ochranou zelené hranice a registrací uprchlíků na přechodech, ale aby je prý rovnou nekompromisně vracela zpátky za hranice do zemí, odkud se k nám pokoušejí dostat.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Němci by toto organizačně jistě zvládli o poznání lépe než Češi. Jenže Merkelová o tom ani neuvažovala, a proto si ocenění Time plně zaslouží. V uprchlické krizi, ke které svojí fatální nepřipraveností přispěla celá EU, nikoliv jen Německo, udělala ještě to nejlepší, co v dané situaci mohla.