Článek
Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Josef Tvaroh. Chlapi mi vždycky říkají, že se nemám představovat Josef, ale Pepa. Že mě tak prý lidi znají. Že jako Josefů Tvarohů je hodně, ale Pepa Tvaroh, který u piva v hospodě říká totéž co pan Andrej Babiš, je jenom jeden. Mají pravdu. Taky mě to nějakých pár piv stálo, když mě pan Martin Komárek před čtyřma rokama takhle pěkně popsal.
On to tehdy žádný pan Komárek pro mě nebyl. Ale pisálek, nemakačenko z pražské kavárny. Závidí panu Babišovi, říkali jsme si s chlapama, že pan Babiš už má miliardy v kapse, a on furt musí za pár šupů ťukat ty svoje nesmysly, které normální lidi nečtou. Řeknu vám, jsem člověk z provozu a na zázraky nevěřím. Ale jednu výjimku jsem prostě udělat musel.
Jestli víte, jak ženský ve Františkových Lázních sahají Františkovi na pindíka, aby už neměly ty svoje problémy? Stačilo, že si s Komárkem pan Babiš promluvil, a už se na nic sahat nemuselo. Úplně se nám ten pisálek proměnil a dneska je to vážený pan poslanec. Heleďte, já bych mu to správně měl zazlívat, že dneska neříkám u piva já totéž co pan Babiš, ale Martin se vždycky ozve první. Pokaždé u toho myslím na našeho Punťu, který mě ráno před venčením celýho olíže, jak zákon káže.
Chlapi mi přezdívají Referent. Jako že jsem známý babišovec a musím panu šéfovi referovat, jestli mu lidi ty jeho činy a vystupování schvalují. A já říkám: ANO! Teďko dávali u Moravce jeho vystoupení a já jsem spokojený. Ten lhář Kalousek jenom kroutil očima. Bodejť, když ho pan Babiš ani nepustil ke slovu! U mě dobrý!
Hezky tam šéf nandal té Bruseli, co nám sem posílá ty… no já vím, že se zatím nemá na rovinu říkat, co jsem chtěl použít, takže ty uprchlíky. Ale až bude pan Babiš premiér bez těch podělaných koalic a stát bude řízený jako Agrofert, tak já si tu hubu zavřít nenechám.
Protože za mě bude mluvit a konat pan Babiš a já budu mluvit za něj. Komunisti to taky chtěli, pevnou jednotu strany a lidu, ale byli to přestárlý blbci, který nevyužili mladého potenciálu pana Babiše a lidí jako on. Přitom ho paní maminka Babišová za ruku přivedla do uliční organizace: „Tu je, netreba ho hľadať!“
Bude ale líp. My to prostě zařídíme.
Pepa Tvaroh, volič.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.