Článek
Frédéric Desnard, někdejší zaměstnanec u výrobce luxusních parfémů Interparfums, si u soudu stěžoval, že mu naprostý nedostatek činnosti v práci podlomil zdraví. Od roku 2010 byl zařazen na pozici, kde neměl co dělat.
„Nikdo se nestaral, jestli přijdu v 9:00 nebo v 10:00. Musel jsem nakoupit nějaké zásoby - pár listů papíru - a můj pracovní den byl za mnou,” řekl. Svou situaci popsal jako „každodenní ponížení”. Nuda u něj vedla k nervovému zhroucení. Musel si vzít na sedm měsíců zdravotní volno, v důsledku čehož byl v roce 2014 propuštěn pro „dlouhou nepřítomnost”.
Když člověk onemocní z nudy v práci
Jeden z kolegů u soudu uvedl: „Desnard měl už dost nicnedělání. Situace jej uvedla do takové deprese, že čím dál častěji mluvil o sebevraždě.”
Soud se za Desnardovo tvrzení postavil. Konstatoval, že Interparfums mu způsobil újmu na zdraví „nudou a nedostatkem aktivity”, což představuje svého druhu obtěžování.
Věří, že pomůže ostatním
Podobně jako syndrom vyhoření kvůli příliš velkému pracovnímu nasazení zřejmě totiž existuje i „syndrom znuděnosti”. Christian Bourion, profesor sociální ekonomie na obchodní škole ICN, o něm píše jako o „zdroji silného utrpení”, který může vést až k depresi.
Osmačtyřicetiletý Desnard vyjádřil naději, že jeho případ pomůže ostatním. „Toto ukáže cestu všem těm, kteří nebyli schopni nalézt správná slova pro popis své situace,” prohlásil.
Zemřel poslední člověk, který pobíral důchod z americké občanské války
Podle britského deníku je syndrom znudění ve Francii častým jevem kvůli přísným zákonům, které znesnadňují propouštění zaměstnanců, jejichž pozice se staly nadbytečnými v důsledku hospodářských či technologických změn.
Mnoho z nich je v podnicích vytlačeno mimo hlavní dění, či jsou, jak říkají Francouzi, „uloženi do skříně”. Zůstávají sice na výplatní pásce, ale nedostávají práci, přičemž zaměstnavatelé chovají naději, že sami odejdou. Podle některých odborníků trpí znuděností až 30 procent francouzských zaměstnanců.