Článek
Plavec měl na sobě neopren, plavat plánoval přibližnou rychlostí 3,2 kilometru za hodinu, aby se do cíle dostal kolem 20:00. Byl o něco rychlejší. "Tady ale šlo o to zdolat Baťův kanál, nešlo o žádný čas. Byl to spíš takový plavecký výlet," řekl Jedlička novinářům ve Skalici.
Ze Spytihněvi jeho trasa vedla po kanále přes Staré Město, Veselí nad Moravou, Strážnici a Výklopník. Plavební komory podle plánu obcházel po souši. "Těch komor je tam celkem 13, kdybych jimi měl také proplouvat, velmi by to zdržovalo. Jedna by udělala 15 až 30 minut navíc," uvedl Jedlička. Na souši si vždy obul boty, které mu vezl doprovod, aby se bosý na břehu nezranil.
Podporu a doprovod při plavání mu zajišťovali kolegové z plaveckého klubu. Kolem 14:00 měl Jedlička oproti plánovaným propočtům už asi půlhodinový náskok, míjel Vnorovy. Do cíle mu podle doprovodu zbývalo asi 16 kilometrů.
V cíli přiznal, že měl při plavání několik krizí. "Co mě překvapilo, s čím jsem nepočítal, tak mě začaly bolet mezižeberní svaly na levé straně. S tím jsem hodně bojoval, ale nějak jsem se s tím popral," uvedl Jedlička.
Na Baťův kanál trénoval delší čas, chodil plavat do řeky Moravy, účastnil se triatlonů, pravidelně běhal. Nejvíce v jednomu kuse ale dosud uplaval asi 20 kilometrů. Ve středu tak za den uplaval nejvíce kilometrů v životě. "Už před lety jsem se zaobíral myšlenkou přeplavat kanál La Manche, ale tam jsou nesrovnatelné podmínky. Baťův kanál mám kousek za barákem, letos navíc slaví 80 let, tak to nějak přišlo a já ho přeplaval," uvedl Jedlička.