Článek
„Rodiči dvou mláďat se stali samec Taťka a samice Bakaka a Angirony. Jelikož panuje pěkné počasí, samice začaly tyto jarní dny trávit se svými mláďaty už venku. Matky pečují o potomky ukázkově i přes drobné nepokoje ve skupině, která nyní čítá devět jedinců,“ uvedla zooložka Jitka Vokurková.
Olomoucká zoo chovala lemury kata už v letech 1990 až 1993. Šlo o pár ze Zoo Lešná. Tato zvířata se však nemnožila. Před osmi lety pak na Svatém Kopečku otevřeli chovné centrum, jehož základem byly tři samice z ostravské zoo a samec ze zoo v polské Opoli.
![](http://d15-a.sdn.cz/d_15/c_img_E_K/NFLZpH.jpeg?fl=cro,0,0,1280,720%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Mláďata nosí lemuří matky na zádech.
„Zpočátku byl ostýchavý, ale pak oplodnil všechny samice současně a následující rok jsme se dočkali prvních tří mláďat. Od té doby se u nás tito lemuři pravidelně rozmnožují a dosud se zde narodilo celkem 34 mláďat,“ řekla Právu mluvčí olomoucké zoo Iveta Gronská.
Lemur kata obývá výhradně ostrov Madagaskar, kde žije v početných skupinách až o 30 členech, kterým velí dominantní samice. Mezi jeho typické znaky patří dlouhý pruhovaný ocas, kterým udržuje rovnováhu při skocích, a většina z nich, byť ne všichni, se na něm pyšní 13 černými a 13 bílými pruhy.
Plačtiví lemuros
„Pohybuje se převážně v korunách stromů a je oproti jiným lemurům aktivní ve dne. Živí se zejména lesními plody, ovocem, semeny a výhonky stromů či hmyzem. Samice je schopná oplodnění pouze tři dny v roce,“ poznamenala mluvčí.
Lemurům dali jméno první Francouzi, kteří na Madagaskaru přistáli a uslyšeli naříkavé plačtivé hlasy těchto zvířat, připomínající lidský nářek. Vzpomněli si přitom, že staří Římané nazývali duchy zemřelých „lemuros“. Slovo lemur tedy znamená noční putující duch.
I jako domácí mazlíček si lemur zachová instinkty divokého zvířete
![](http://d15-a.sdn.cz/d_15/c_img_E_K/1POB0I.jpeg?fl=cro,0,96,1280,720%7Cres,160,,1%7Cjpg,80,,1)
„Lemuři mívají problémy s termoregulací. Za chladného počasí se k sobě tisknou, aby se zahřáli. Po ránu se snaží ohřát co největší plochu těla slunečními paprsky, sedávají otočení k vycházejícímu slunci s rozpaženými horními končetinami,“ doplnila Gronská, přičemž připomněla, že většině poloopic kvůli kácení deštných pralesů doslova mizí domov před očima a stávají se tak nejohroženější skupinou primátů na světě na prahu vyhynutí.