Článek
„Běžel jsem spíš pomaleji, jako vždy jsem poslouchal hudbu ze sluchátek, když vtom jsem z ničeho nic zezadu nečekaně ucítil úder do hlavy,“ popsal mladík své nechtěné dobrodružství Karlu Makoňovi z plzeňské záchranné stanice živočichů, na kterého se obrátil s tím, že jej napadl opeřený dravec.
„Nebyla to rána, jako když vás někdo praští kamenem, ale spíše takové to ostré škrábnutí, jako když škrtnete hlavou o větev šípku nebo hlohu. Ukrutně jsem se lekl a přidal,“ vyprávěl mladík.
Jenže to nebyl šípek, nýbrž rozčilený pták. „Sedl si na větev přede mnou, rychle se otočil a bác – další výpad. To jsem už pelášil jako o život a máchal kolem sebe rukama. Tady někde se pak ztratil v lese,“ ukazoval místo nedaleko plzeňského psího útulku, kde mělo k napadení dojít.
Napadený mladík na místě, kde k útoku sovy došlo.
Makoň připustil, že za svou pětadvacetiletou ornitologickou kariéru se s něčím podobným ještě nesetkal. Po přezkoumání vrcholu hlavy nešťastného běžce ale musel uznat, že na tomhle příběhu něco je. „Ve vlasech měl asi čtyři škrábance a vpichy, spíše než na dravce to však vypadalo na sovu,“ podotkl Makoň a přidal vysvětlení: „Mladý muž běžel pomaleji a pravděpodobně si nevšiml, že u cesty v porostu nebo na zemi míjí čerstvě vyvedené mládě či mláďata puštíka obecného.“
Tahle naše běžná menší sova hnízdí v dutých stromech většího průměru, často i v městských parcích, stromořadích, starých alejích. „Povahově patří však k těm bojovnějším, a když vyhodnotí, že někdo ohrožuje její mláďata, může i takto zaútočit. Samozřejmě nejde o útok s cílem zabít – to by ani nedokázala, uloví maximálně plcha či ptáka do velikosti kosa – spíše chtěla vetřelce zastrašit. Povrchová zranění na hlavě běžce tomu odpovídají. Samozřejmě je to nepříjemné, a navíc se opravdu leknete,“ připustil Makoň a dodal: „Není důvod k obavám ani žádné hysterii, takový případ se stane tak jednou za sto let.“