Článek
Debatu o významu tečky rozvířila diskuse na Twitteru. „Uvědomujete si, že zakončení věty tečkou v e-mailu nebo chatu chápou mladší lidé jako svým způsobem příkrou a ne příliš přátelskou věc?“ zeptala se „starších” ve svém příspěvku mladá spisovatelka Rhiannon Cosslettová.
Následná diskuse se pak přenesla ze sociálních sítí i na stránky médií a k tečce se začali vyjadřoval lingvisté. Na vině prý není přílišná přecitlivělost mladých, ale používání nových způsobů komunikace.
„Když pošlete textovou zprávu bez tečky, je stejně jasné, že jste zprávu uzavřeli,“ uvedla pro Telegraph lingvistka Lauren Fonteynová. Konec oznámení je totiž dán koncem zprávy jako takové.
Černoch psaný s velkým „Č“? U češtiny taková debata moc nehrozí, míní lingvista
Mladí proto tečku příliš nepoužívají, a když se objeví, přisuzují jí zvláštní význam. „Když přidáte interpunkční znaménko, tak si v něm něco přečtou a většinou to bývá klesající intonace nebo negativní tón,“ vysvětlila Fonteynová.
Význam tečky se už změnil, má jasno profesor
„Tečky jsou, co se týče mé zkušenosti, výjimkou a nikoliv normou v textové komunikaci mladých lidí,“ potvrzuje lingvista z univerzity v Cambridge Owen McArdle. „Mají novou roli jako zvýraznění příkrosti a naštvaného tónu hlasu,“ dodal.
Debata o změnu významu tečky se vede mezi odborníky již několik let. Profesor David Crystal, jeden z předních světových lingvistů a autor knihy Making a Point, tvrdí, že význam tečky za větou byl „zrevidován opravdu zásadním způsobem“.
Úřad muže z Brna vyzíval k odevzdání řidičáku. Jemu se ale do zívání nechtělo
„Podívejte se na internet nebo na jakoukoliv textovou výměnu na messengerech – všude vládne rychlý dialog. Lidé jednoduše nepoužívají tečku, pokud nechtějí něco zdůraznit,“ uvádí Crystal.
Emocionální zabarvení se musí ve zprávách hledat jinde
Studie Binghamtonské univerzity z roku 2015 zjistila, že mladí lidé považují rovněž pisatele, kteří používají tečku, za neupřímné. Zprávy zakončené vykřičníkem pak byly 126 studenty, kteří se experimentu zúčastnili, považovány za víc upřímné a srdečné.
„Když mluví, lidé snadno sdělují emocionální a sociální informace pohledem očí, výrazy obličeje, tónem hlasu, pauzami a podobně,“ uvedla tehdy vedoucí výzkumu Celia Klinová.
„Tohle lidé pochopitelně nemohou použít, když si píšou textovky. Tudíž dává smysl, že se spoléhají na to, co je jim dostupné – emotikony, záměrné chyby, které napodobují výslovnost, a podle našich dat také interpunkci,“ vysvětlila Klinová.
Pandemie obohatila češtinu o stovky nových slov
Tečky v evropských jazycích mají původ v interpunkci, kterou zavedl učenec Aristofanés Byzantský (neplést s dramatikem Aristofanem) ve 3. století před naším letopočtem.
Kromě jiného používal tři tečky. Tečku spodní (hypostigmḕ), předchůdce dnešní čárky, tečku střední (stigmḕ mésē), předchůdce středníku či dvojtečky a konečně tečku horní (stigmḕ teleía), která byla předchůdcem tečky. Té samé tečky, kterou dnešní mladí opouštějí