Lovci hurikánů vlétli do oka bouře Dorian

Říká se jim Lovci hurikánů a jsou to posádky, které se svými letadly neohroženě prolétávají tropickými cyklónami, aby shromáždily veškerá aktuální data o bouři. Ve Spojených státech tyto mise podniká 53. letka pro průzkum počasí spadající pod rezervu amerického letectva a Lovci hurikánů, jednotka vědecké agentury NOAA (National Ocean and Atmospheric Administration).

Hurikán Dorian se od ostatních hurikánů liší nejenom svou velikostí, ale i nezvyklou cestou. Data nasbíraná Lovci hurikánů jsou proto pro experty naprosto nedocenitelná. „To, co vidím z letadla, má přímý dopad v tom, jak jsme schopni pomoci lidem se před bouří chránit,“ uvedl pro CNN major Christopher Dyke z 53. letky.

Během jedné mise posádka vletí do bouře zpravidla několikrát. Lovci hurikánů využívají mimo jiné i speciální sondy (dropsonde), které jsou vyhazovány z letadla a během pádu měří sílu větru, tlak, teplotu a další termodynamická data. Lovci z NOAA pak ještě vylétávají až do výše 12 tisíc metrů, aby zdokumentovali i horní proudy vzduchu, které ovlivňují pohyb celé cyklóny.

Jednoho z mnoha letů do středu hurikánu Dorian se zúčastnila i producentka CNN Victoria Kennedyová. „Když jsme se proplétali bouří, letěli jsme i nad Bahamami a mohli vidět zem pod námi. Byl to děsivý pocit, vědět, že bouře stále sedí nad nimi a stále způsobuje škody. Vědět, že lidé pod námi potřebují pomoc,“ uvedla Kennedyová.

Kromě měření však posádky musí dbát i na svou bezpečnost. V každé posádce proto sedí operátor, který má na starosti radar, jenž monitoruje okolí kvůli případným tornádům. Střet s nimi by mohl být fatální.

Jak pro CNN uvedl major Dyke, pro více než polovinu Lovců hurikánů jde o práci na částečný úvazek. Piloti mají civilní povolání a svou službu v rezervách letectva plní zhruba dva týdny v roce. Hurikán Dorian se do jejich kroniky zapíše také tím, že minulý čtvrtek poprvé letěla na misi posádka složená ze samých žen – kapitánky Kristi Twiningové, komandérky Rebeccy Waddingtonové a poručice Lindsey Normanové.

První pilotované lety do hurikánů lze vysledovat do roku 1943. Během druhé světové války udeřil hurikán na Houston v Texasu. Na tamní letecké základně trénovali i britští piloti, kteří začali zpochybňovat konstrukci strojů AT-6 Texan, když viděli, jak je Američané urychleně před bouří skrývají. Hlavní instruktor plukovník Joe Ducktown chtěl dokázat, že stroje v bouři vydrží, a proto na AT-6 do hurikánu dvakrát vletěl a bez újmy na zdraví či škody na stroji opět bezpečně přistál.

Tím dokázal, že do hurikánu lze bezpečně vletět, a o tři roky později byl letectvem poprvé použit termín Lovci hurikánů, který se používá dodnes. Piloti tehdy měli za úkol rodící se hurikány sledovat. K tomu již dnes slouží satelity, měření uvnitř bouře je však stále nenahraditelné.

Za celou historii Lovců hurikánů se zřítilo šest letadel a zemřelo 53 lidí. Poslední tragédie se odehrála v roce 1974, kdy se posádka letadla WC-130 s volacím znakem Swan 38 ztratila v tajfunu Bess nad Tichým oceánem. Rádiový kontakt s posádkou byl ztracen, když zrovna mířila do oka bouře. Trosky letadla ani těla posádky nebyly nikdy nalezeny.

Letadlo WC-130 je speciálně upravený letoun C-130 Herkules a 53. letka amerického letectva ho využívá dodnes.

Posádky spadající pod NOAA využívají letouny WP-3D Orion (modifikovaná letadla P-3 Orion) a tryskové letadlo Gulfstream IV, které je schopné dostat se do výšky nad 12 tisíc metrů.