Článek
Vyžadovalo to však trochu štěstí. Třeba, když se samice postavila na zadní nohy. Její potomek se jí totiž pevně drží na břiše.
„Jeho pohlaví zatím neznáme, prospívá však dobře a již brzy by se mládě mělo přesunout na záda mámy, odkud bude koukat na svět zhruba do věku tří měsícům,“ uvedla zooložka Jitka Vokurková.

Chovné centrum lemurů kata bylo v olomoucké zoo otevřeno před deset lety.
Olomoucká zoo chovala tento druh krátce již v 90. letech. Jednalo se o pár ze Zoo Lešná, který však neměl potomky. Před deseti lety pak bylo na Svatém Kopečku otevřeno nové chovné centrum lemurů kata, jehož základem byly tři samice z ostravské zoo a samec ze zoo v polské Opoli. „Od té doby se již u nás narodilo 38 mláďat,“ konstatovala mluvčí olomoucké zoo Iveta Gronská.
Plzeňská zoo má problém. Mezi šimpanzi to skřípe

Lemur kata obývá ve volné přírodě výhradně ostrov Madagaskar, kde žije v početných skupinách až o třiceti členech, kterým velí dominantní samice. Mezi jeho typické znaky patří dlouhý pruhovaný ocas, kterým udržuje rovnováhu při skocích. Většina lemurů, byť ne všichni, se na něm pyšní 13 černými a 13 bílými pruhy.
„Pohybuje se převážně v korunách stromů a je oproti jiným lemurům aktivní ve dne. Živí se zejména lesními plody, ovocem, semeny a výhonky stromů či hmyzem.,“ poznamenala mluvčí.
Lemurům dali jméno první Francouzi, kteří na Madagaskaru přistáli a uslyšeli naříkavé plačtivé hlasy těchto zvířat, připomínající lidský nářek, někdy i zlověstné kvílení. Vzpomněli si přitom, že staří Římané nazývali duchy zemřelých „lemuros“. Slovo lemur tedy znamená noční putující duch.
V olomoucké zoo uhynul lev Šimon

„Lemuři mívají problémy s termoregulací. Za chladného počasí se k sobě tisknou, aby se zahřáli. Po ránu se snaží ohřát co největší plochu těla slunečními paprsky, sedávají otočení k vycházejícímu slunci s rozpaženými horními končetinami,“ doplnila Gronská, přičemž připomněla, že většině poloopic kvůli kácení deštných pralesů doslova mizí domov před očima a stávají se tak nejohroženější skupinou primátů na světě, doslova na prahu vyhynutí.