Článek
Břehouši rudému se někdy přezdívá „stíhačka“ kvůli jeho aerodynamickému tvaru těla. Patří k nejlepším a nejvytrvalejším letcům v ptačí říši. Svědčí o tom i břehouš, na jehož tělo umístili vědci satelitní sledovací zařízení. O ptačím rekordu informoval deník Guardian.
Pták známý pod nepříliš zvukomalebně znějícím jménem 4BBRW (podle 4 kroužků, kterými ho označili ornitologové – modrý, modrý, červený a bílý) se vydal na svou cestu 16. září. S sebou nesl i pětigramové sledovací zařízení umístěné ve spodní části zad. Bylo to jedno ze čtyř zařízení, které vědci umístili na břehouše krmící se po dva měsíce v aljašských říčních mělčinách červy a škeblemi.
V polovině září se hejno břehoušů vydalo na svou dlouhou každoroční pouť na jih. Na tu je tento druh ptáka velmi dobře vybaven. Před cestou dokáže přibrat až dvojnásobek své váhy, z dvou set gramů na čtyři sta gramů, aby měl dostatek energie. Zároveň však dokáže zmenšit své tělesné orgány, aby co nejvíc snížil váhu, se kterou poletí.
Rekordní cesta břehouše rudého jménem 4BBRW, kterou zaznamenali vědci.
Vědci sledovali pouť ptáka 4BBRW přes Aleutské ostrovy a dál do Pacifiku. Břehoušům zkomplikovaly cestu silné východní větry, které hejno ke konci cesty táhly k Austrálii, přesto se po 11 dnech dokázali ptáci dostat ke svému cíli. Letěli bez mezipřistání a po 11 dní se nekrmili ani nepili. Ono taky nebylo kde.
Satelitní zařízení naměřilo cestu dlouhou 12 854 kilometrů, vědci však po započtení možných chyb délku cesty zkorigovali na 12 200 kilometrů. 4BBRW tak překonal rekord svého soukmenovce, břehouše se jménem E7, který v roce 2007 urazil bez přestávky vzdálenost 11 680 kilometrů.
Ptáci skvěle uzpůsobení k dalekým cestám
„Vypadají, že přesně vědí, kde přesně na planetě jsou. Neumíme to ještě vysvětlit, ale vypadá to, jako by měli palubní mapu,“ pronesl s nadsázkou doktor Jesse Conklin z Global Fly Network, uskupení vědců zabývajících se velkými migračními cestami zvířat.
„Celé dny letí přes širý oceán, není tam žádná země. Pak se dostanou k Nové Kaledonii a Papui-Nové Guineji. Možná je teď příliš zlidšťujeme, ale opravdu to vypadá jako by si v okamžiku, kdy uvidí zemi, řekli: Musím to stočit, jinak minu Nový Zéland,“ dodal Conklin.
Podle Conklina jsou k dlouhému letu břehouši skvěle vybaveni. Mají ostrá křídla a neuvěřitelně aerodynamický tvar těla, ke všemu mají naprosto skvělou efektivitu ve spotřebovávání energie. Cestují průměrnou rychlostí kolem 88 kilometrů za hodinu a zdá se, že během letu nespí.
Výlet opavského holuba baví celý svět
Břehouši se zpět na sever vydají v březnu. Zamíří ke Žlutému moři, kde doplní energii a následně vyrazí na Aljašku. Podle vědců jsou břehouši důkazem, že spíš než o náročnou překážku jde v případě Tichého oceánu o skvělý ekologický koridor. Břehouši využívají větrů a během cesty jsou v relativním bezpečí před nemocemi a predátory.
„Existují další ptáci, kteří jsou schopni urazit podobnou vzdálenost, řekněme okolo 10 tisíc kilometrů, ale není na světě moc míst, kde je to opravdu nezbytné. Takže břehouš nemusí být jediný pták, který to dokáže, ale nepochybně je to jediný pták, který to dělat musí,“ uzavřel Conklin.
Migrace je pro ptáky (a řadu jiných živočišných druhů) jednoduchým nástrojem, jak si zajistit dostatek potravy po celý rok. I když jsou migrační trasy pro člověka nepředstavitelně dlouhé, je to pro ně jednodušší než žít po celý rok na stejném místě. Většina ptáků je však schopná své migrační trasy přizpůsobit třeba díky klimatickým změnám. Břehoušovi nezbývá než každoročně opakovat cestu Pacifikem, aniž by měl příležitost zastavit se někde na pevnině.